14:06
Druhá: První, dopadla jsem tak, že jsem hodně smutná, až plakat by se mi chtělo… a tak si teď dopřeju pár chvil jenom pro sebe. Snad se nebudeš zlobit, ale nejsem teď schopna myslet na nic jiného, než co se za poslední dvě hodiny odehrálo. Jedinou odpověď zvládnu – měřím 168 cm a síly v bahně fakt měřit nechci. Ani jinak. Nebudeme se prát, že ne?
14:11
První: Druhá, to je mi moc líto… Moc líto… Vůbec se nebudu zlobit, když se teď budeš snažit ošetřit sama sebe… Až se Ti bude chtít, ozvi se. Když o tom budeš chtít psát, ráda si to přečtu. Prát se rozhodně nebudeme. Nejsem na bojové hry. :) Ber to jako pokus o humor. Dej si teď čas a udělej pro sebe něco hezkého… Až budeš chtít, budu tady… Jsem s Tebou.
14:12
Druhá: Mrkám jako blázen, abych ty slzy zatlačila zpátky. Moc Ti děkuju. Obejmutí.
14:39
Druhá: Myslím teď na tohle. Když nám vesmír postaví do cesty těžký úkol, ví dobře, co dělá. Ví, že na to máme sílu a zvládneme to. Tak se tím teď motivuju a sbírám síly k dalšímu boji. Jo, a mám jasný plán na dnešek, jak se o sebe postarám. Až přijdu z práce, vezmu brusle a budu jezdit, jak se mi bude chtít. Pak si dám sprchu a všechno to ze sebe smyju. Tak. A omlouvám se, jestli Tě tím teď zahlcuju.
14:48
První: To je myslím skvělý plán! A s tím těžkým úkolem je to dobrý přístup. Vůbec se neomlouvej, nezahlcuješ. Pohyb mi vždycky hrozně pomáhá. Já se jdu dnes odpoledne taky preventivně vymlátit do míče. – Jsem ráda, že jsi mi to napsala. :)
14:50
Druhá: Preventivně? :-)
První: No jasně. :)
Druhá: Je to zvláštní sdílet svoji těžkost s někým, s kým jsem v kontaktu tak krátce. Do toho se mi míchá pocit jakési důvěrnosti a blízkosti a pak ta historie…
14:51
První: Vím, co myslíš… Taky se mi všechny tyhle věci pořád honí v hlavě…
Druhá: Ne, moc přemýšlím. Pohyb na čerstvém vzduchu mi, doufám, prospěje.
14:52
První: Jsem přesvědčená, že to vždycky pomáhá…
Druhá: :-)
První: Ha, úsměv! :) Pěkné. :)
Druhá: Věděla jsem, že si ho všimneš a že Tě potěší. :-) Pomáháš mi. Právě teď.
14:55
První: Je to hezký pocit… Potěšil. :)
15:08
Druhá: A víš co? Stejně jednou budeme za vodou, až dáme dohromady Bílou vlajku! :-)
15:10
První: Přesně tak! To je správný přístup. :)
Druhá: Teď je holt potřeba místy zatnout zuby a vytrvat. Tak! Já se z toho vždycky docela rychle otřepu. Ale ten čas pro sebe si dopřeju a dopis bude zítra, jo?
15:13
První: Myslím, že je to správné, je dobré si uvědomit, kdy člověk potřebuje být pro sebe. Ty teď potřebuješ sebe a brusle. A já se budu mít na co těšit. :)
15:14
Druhá: Už ty svoje procesy znám. :-) A díky mé přímosti nemám problém si o prostor pro sebe říct. A Ty, protože jsi velmi chápavá a empatická – nemáš problém s tím, mi ho dopřát. :-)
15:16
První: Díky za kompliment. Prostor je Tvůj. :)
15:17
Druhá: To ještě nic nebylo. ;-)
15:39
První: Prchám do terénu a Ty se drž! Doporučuju přidat k bruslím a sprše ještě dobrou večeři. :)
15:40
Druhá: Tu jsem jen zapomněla zmínit, jinak samozřejmě v plánu je! :-) V terénu opatrně. Užij si pohyb. ;-)
VIII. chat