Víš, nic z toho, co jsi mi zatím napsala, mi nepřidá hloupý, a vzhledem k tomu, že můj zájem není předstíraný, zajímá mě všechno. Tím spíš, jak často s Tebou souzním. Jsi zvědavá, jsi přímá, umíš dát najevo radost, jsi zábavná… Baví mě to postupně všechno objevovat.
Ten kluk (zároveň víkendový oslavenec a hostitel v Osadě). Pozn: Osada je obec a zřejmě bude moc pěkná. Já z ní zatím znám jen jeden dům a nádraží, ale věřím, že jsem tam nebyla naposledy. – Tak tedy ten kluk. Já ho poznala jako dobrého kamaráda Lociky, která se s ním seznámila přes svého expřítele. Expřítel je pryč, ale dobrý kamarád nám zůstal. Není to potenciální objev. My dva – to je asi obrovská náklonnost a sympatie, možná i přitažlivost.
Tady s Tebou souhlasím, myslím, že v přátelství muže a ženy hraje přitažlivost velkou roli. Nicméně trochu váhám ohledně toho sexu, jenže v tomto ohledu jsem poněkud zpožděná.
Když jsme v pátek s holkama přijely, byly jsme trochu vyděšené – spousta lidí, které jsme neznaly – ale nakonec jsme se v tom dokázaly společně najít a nádherně si to užít, i díky tomu, jak se ti tři kluci k nám chovali. On mě vychytal v určitý okamžik, kdy jsem byla sama. A přestože jsem toho moc nepila, ani ne dvě deci bílého za čtyři až pět hodin, tak mám vždycky takové „situace“ v mírně zamlženém oparu.
Pamatuju si jeho emoce, pamatuju si blízkost, pamatuju si, co mi říkal, ale zmizelo okolí, kontext. Chvíli jsme si povídali a on mě najednou objal a řekl, že mě má hrozně rád. Chtěl, jestli bych s ním v noci nezůstala. A já řekla: “Dobře, budu s Tebou spát, ale nebudu spát s Tebou, nebylo by to k ničemu dobré.” A on řekl: “Dobře.” A tak to taky zůstalo, v objetí jsme spali až do rána, pak jsme si v objetí dvě hodiny povídali o všem možném (hodně o něm, normálně moc nemluví, nebo aspoň ne se mnou, ale teď to asi potřeboval a já potřebovala poslouchat). A pak vstal a řekl, že musí jít ven z pokoje, protože by se mu už nechtělo odejít. Nevím, jestli to přenáším správně. Ten vnitřní klid, který jsem při tom cítila, asi stejně úplně přenést nejde…
Teď si nejsem jistá, jestli tohle celé nebude připadat hloupé Tobě… Nedokážu se písemně vyjádřit v celé šíři…
Vydat naši korespondenci. Třeba by to byl bestseller. :) Jak by se to asi jmenovalo… Vlastně to nezní jako špatný nápad…
Ta práce… Nemám v tom totiž jasno. Ještě to bude chtít pár dní. Teď o tom asi nedokážu napsat víc, zpracovávám různé podněty, ale určitě se k tomu v nejbližší době vrátím jako k vysoce aktuálnímu tématu.
Díky za ten poslední odstavec. Je hezké vědět, že se někdo těší na mé myšlenky, rád je čte a je k nim pozorný. Mám to úplně stejně.
První
37. dopis