12:14
Druhá: Díky za dopis, zkusím odpoledne odepsat. Zatím měj hezkou neděli. :-)
(později)
14:17
Druhá: Ráda bych odepsala co nejdřív, ale když já se nemám jak dostat k počítači a ty dlouhé odpovědi přes telefon… Ach jo. Jak trávíš neděli? :-)
14:19
První: Chápu. :) Taky to nemám ráda – dlouhé odpovědi přes telefon. Ty doma počítač nemáš?
Druhá: Nemám. :-(
14:20
První: Neděli… Zatím velice příjemně. Dělám trochu doma pořádek, pak asi půjdu na chvilku ven. Pak se vrhnu na nějaké čtivo a mám dnes náladu na vaření.
14:21
První: Počítač nemáš z vlastního rozhodnutí nebo z jiného důvodu? – Někdy je to lepší, věř mi. Aspoň se můžeš pořádně soustředit na sebe.
Druhá: Co budeš vařit? :-)
14:22
Druhá: Já Ti ani nevím. Prostě to tak vyšlo. :-)
14:23
První: To jsem se právě ještě nerozhodla… Přemýšlím o hrníčkových knedlících a dívám se na nějakou omáčku. Docela mě uchvátila šípková. Tak se do toho vrhám s kreativitou sobě vlastní a vymýšlím, jak to přizpůsobit sobě a možnostem ohledně výběru surovin. :)
14:24
První: Nemít doma počítač mi vůbec nepřipadá špatné. Je to takový svůdce. Já se bez něj už neobejdu. Ty moje věčné hrátky s fotkami a grafikou určitou závislost přímo vyžadují. :)
14:25
První: Ale o to jsem radši, že občas odjedu někam bez techniky, jako například z pátku na sobotu, a soustředím se jen na lidi kolem sebe.
Druhá: Taky jsem při vaření dost kreativní. :-) Podle receptu mi to nikdy nevyjde. :-) A počítač mi doma vlastně nijak nechybí. Kdybych chtěla, můžu si vzít domů notebook z práce. Ale na co, když doma nemám internet? :-)
První: Absolutně rozumný a sympatický přístup.
14:26
Druhá: Děkuji. Jo, to jsem zaregistrovala, že Tě fotky hodně baví. :-)
14:27
První: Nemáš zač. :) Jojo, je to taková moje vášeň. Přestože skutečně prožité zážitky jsou pro mě důležitější.
14:28
Druhá: Ale ta pastva pro oči, viď? :-)
14:31
První: Občas. Těch fotografií, které mě skutečně fascinují a které mě zasahují, je obvykle dost málo, i když už se za tu dobu nastřádaly. Jsou poznat hned. A většinou jsou to fotky, které se líbí vlastně jen mně, nevím, jestli je to otázka vkusu nebo tím, že já tam v tu chvíli vidím víc než jiní. Jsou to fotografie s příběhem, s emocí. Většinou to nejsou fotografie na objednávku.
14:32
Druhá: Tuším, že i v tomhle to budeme mít docela podobně. :-)
První: Co Ty a neděle?
14:36
Druhá: Já jsem byla u táty měnit kola na svém autě, druhá zastávka byla u mámy na oběd. A přemýšlím co dál, protože kamarádka, se kterou jsem se měla sejít odpoledne, onemocněla.
14:42
První: Z toho usuzuji, že Vaši nejsou spolu… Je hezký den, venku jsi sice byla včera, ale myslím, že se tím nedá nic zkazit ani dnes. Nakonec já to vždycky používám k pročištění hlavy, a kdybych si pamatovala všechny nápady, které mám při chůzi či pohybu vpřed, tak by to asi mohlo být hodně zajímavé. :)
14:45
Druhá: Nejsou spolu už řadu let. A já jsem si na tom našla výhody. :-) Asi vyrazím k řece, dnes je poslední den výstavy “Lodě na vodě”. Kam chodíváš Ty? Nosíš si zápisník nebo jen foťák? :-)
14:56
První: Já hlavně do údolí. Nosím s sebou foťák i zápisník. Toho myšlenkového materiálu je za den ovšem tolik, že mi nezbývá čas ho všechen utřídit, ale chystám se na to už dlouho. V zájmu zachování duševního zdraví to budu muset udělat co nejdříve. :) Výstava zní dobře. – Mám ráda místa, kam nechodí moc lidí. Příliš lidí znamená příliš vjemů, občas mi z toho není dobře.
15:00
Druhá: To si neumím představit. Zní to, jako že Ti hlava pracuje dvacet čtyři hodin denně a pořád nové a nové nápady. Není to ubíjející? Lidi kolem sebe potřebuju. Baví mě je pozorovat. :-)
15:03
První: Mě právě taky. Jenže někdy toho přijímám až moc, což už na sobě poznám a musím pak zpomalit. Skutečně se mi v určitou dobu stávalo, že mi hlava pořád pracovala, nemohla jsem pak usnout. Nebylo to úplně dobré.
15:06
Druhá: Tomu vůbec nerozumím. Je pro mě nepochopitelné, jak to asi děláš… Jak můžeš přijímat, nebo jak to říct, tolik vjemů, že se pak musíš programově proti tomu bránit? Nebo aspoň tak jsem to pochopila z toho, co jsi napsala. No, koukám na to teď dost zamračeně.
15:07
Druhá: Proč nepřijímáš jen „tak akorát“?
15:08
První: Jo, to asi taky často říkám. Asi je to schopnost, kterou ještě musím ovládnout. Nebo to někdo dokáže líp než já.
Druhá: Já to nechápu. :-)
15:10
Druhá: Kdo Tě naučil takové složitosti?
První: Zkusím to na příkladu. Máš v místnosti sedm lidí, kteří na sebe vzájemně působí. A já mám pocit, jako bych pořád všechny sledovala se stejnou intenzitou, aby mi něco nevypadlo z celkového obrazu. Pak sice dokážu lépe situace předvídat, ale už nestíhám dostatečně sledovat sama sebe. Ani nevím… Možná je to špatně vypěstovaná obranná reakce.
15:11
Druhá: To přece takhle nejde dělat, máš jen dvě oči, jeden mozek… Nebo snad máš těchhle orgánů víc než já? :-) Obranná reakce??
15:12
První: Být připravený na všechny varianty a dokázat na ně adekvátně reagovat. Výsledkem je, že je to pohodlné pro všechny ostatní a pro mě stres a malé osobní peklo.
Druhá: Proč to podstupuješ???
15:13
První: A taky asi profesionální deformace. :) Občas se cítím jako režisér bez divadla. – Teď už je to asi hodně o zvyku. Vždyť jsem psala, že se hodně věcí o sobě učím až v poslední době. :)
15:17
Druhá: Promiň, není to nic osobního, ale zní to dost hrozně, jak jsi to napsala. Vždyť pak nemůžeš být sama sebou!? Kde je nějaká přirozenost? Intuice? Spontaneita? Kde v tom jsi Ty?
15:21
První: Píšu, že se to v poslední době hodně změnilo. A taky mi došlo hodně věcí, které jsem o sobě nevěděla. Teď dělám skutečně věci, které chci já, ne proto, že se to ode mě očekává, ne proto, že někdo má nějaké nároky, ale proto, že já se v tom cítím dobře. Je to otázka hlavně posledních čtyř měsíců. A vím docela přesně, kdy se ta změna začala dít. To, že to dělám dobře, vím i díky tomu včerejšímu výletu.
15:27
Druhá: Co tu změnu spustilo? Jsem mimochodem moc ráda, že k ní došlo a můžeš být víc Ty a míň okolí.
15:34
První: Taky jsem ráda. :) Vlastně víc než ráda. Tu změnu vlastně způsobil týden na horách ve společnosti dalších dvanácti lidí. Což je samo o sobě dost zvláštní. :) Nechala jsem na chvíli spát techniku, lyžovala, běžkovala, společně vařila, společně myla nádobí, hrála hry a žila jen v přítomnosti. Najednou nebylo důležité, co bylo, nebylo důležité, co bude. Nikdo nic neřešil. Byl to pěkný týden a já byla přítomná jenom v tom týdnu a bylo to fajn.
15:35
Druhá: Skvělá práce!!! :-) Protože nikdy není nic, než teď.
15:36
První: Díky! :)
Druhá: Heslo nás Rozumbradů – tady a teď. Ne tam a jindy. Nebo někde a někdy.
15:38
První: Výborné heslo. Držím se ho teď zuby nehty. A dokázala jsem ho využít i na výletě, kam se mi původně moc nechtělo. :) Ale s použitím toho hesla to vyšlo tak krásně, že mám další zážitek, který mě bude hřát.
Druhá: Půjč si knížku Moc přítomného okamžiku – Eckhart Tolle.
První: Díky za tip. Líbí se mi to už teď.
Druhá: Zuby nehty :-), tak jen pozor, ať v tom není zbytečná křeč. :-)
15:40
První: To se neboj. :) Už vím, jak se zklidnit.
15:41
Druhá: Jak se zklidníš? Mimochodem, dostala jsem super nápad! Půjdu na brusle. :-)
15:43
První: Tak to je super nápad. :) Jdu se projít, jdu si zasportovat, něco vytvořím, vypíšu se z toho nebo se prostě jen zhluboka nadechnu. A dávám šanci. A hlavně věřím a komunikuju.
15:49
Druhá: Samé hezké věci. :-)
První: Vezmi si chrániče! :)
Druhá: Takové věci já nemám. :-)
15:50
První: No, ale to asi není úplně dobře. Budu tedy spoléhat na Tvou šikovnost. :)
15:51
Druhá: :-) Ty by ses snad o mě bála?
15:53
První: Co kdyby ano? Asi by mi naše nově vytvořená komunikace chyběla. :)
16:01
Druhá: S nohou v sádře se dá pořád psát. :-) Ale neboj. Jezdím už deset let. To, že neumím zastavit, neznamená, že nejezdím bezpečně. A jedno z mých velkých témat je věčné zpochybňování toho, jestli na mě vůbec někomu záleží. To si, prosím, neber osobně.
16:03
První: Neberu to osobně, vlastně tomu hodně rozumím. Dobře, že jezdíš bezpečně. A já bych radši, kdybys měla obě nohy zdravé, ono je to nějak lepší pro život, co jsem slyšela. :)
16:04
Druhá: :-D Dám na sebe pozor ;-)
16:06
První: Zájem neumím předstírat. Ale taky pochybuju často, že jsem já objektem upřímného zájmu a že si mnou jen někdo nehraje a že mě dříve nebo později „neopustí“. – Pěkně na sebe dávej pozor, na bruslení máš před sebou celé léto! :)
16:08
Druhá: Vidíš, něco, co máme společné.
První: Shody nám narůstají.
16:09
Druhá: Co bude dál? :-) Jakou máš krevní skupinu?
16:10
První: To je něco, co nevím a potřebuju co nejdřív zjistit. :) Zajímá mě to ze spousty důvodů. Uvidíme… Nějak tuším, že tohle může být ještě zajímavé. Jakou máš Ty?
16:11
Druhá: B+ :-)
16:14
První: Další důvod, proč to konečně vyzkoumat.
Druhá: K čemu to jinak chceš vědět?
16:16
První: Jednak čirá zvědavost, jednak je to dobré vědět, kdyby někdo v mém okolí potřeboval třeba stejnou krev. A jednak by mě zajímalo, jestli na tom skutečně něco je, rozdělení podle krve na sběrače a lovce. :)
16:17
Druhá: K tomu poslednímu – nemyslím si to.
16:18
První: Asi ne… :)
16:19
První: No, já půjdu nakoupit, abych měla z čeho vařit a Ty se konečně dostaneš na ty brusle. :)
Druhá: Měla jsi nějaké podezření, jo? :-)
16:20
První: Trochu. :) I když mně by se nelíbilo být sběračem. :)
16:31
Druhá: Kup si něco dobrého, já se jdu venčit :-)
16:33
První: Tak hlavně opatrně! :)
16:49
Druhá: Jasný. ;-) Pak se přihlásím, že jsem naživu. :-)
III. chat