Hříšná myšlenka se mi docela líbí. :-) Klidně to rozviň, jestli se na to cítíš. :-)
Mě zase napadá, jak to už dávno mohlo být všechno jinak… Ale je to tak, jak to má být. Jsem o tom přesvědčená. My Rozumbradové říkáme – Co je, je.
Nezdá se Ti zvláštní, v kolika věcech, názorech a postojích se shodujeme? Mě to místy vážně překvapuje.
Za mě to rozhodně není jediný důvod, proč jsme vstoupily do komunikace – abychom se šťouraly v minulosti. Zajímáš mě. To je pro mě ten důvod. A souhlasím s tím, že je potřeba posílit stabilitu naší komunikace. Nevím, jestli to vnímáš stejně jako já – něco jako blízkost s Tebou (Ty se mnou, ne se sebou). Umím si i představit, že bychom se někdy setkaly. To není nereálná možnost, že? Že budeme jenom mlčet a bude to úplně stačit. I tak to bude dost intenzivní prožitek. Co myslíš?
Jsem překvapená, že dnes už trénink proběhl. :-) Nevím, proč jsem si myslela, že to je záležitost převážně podvečerních hodin. A palec nahoru! Jestli ses cítila uvolněnější, určitě to tak bylo! Tohle si nejde vymyslet. Pocity nevymyslíš. Což mě vede k úvaze – říkejme tomu úvaha – jak si lidé zaměňují myšlenky s pocity a opačně. Klidně řeknou – mám pocit, že jsem viděl… To není pocit, to je myšlenka. Hodně si toho všímám a baví mě to. Občas někoho upozorním, že to má popletené. Třeba zrovna dneska. Ptala jsem se známého, jak se má. Odpověděl mi, kolik toho má v práci. Tak jsem to zkusila znovu. Odpověď ve stejném duchu. Nakonec jsem mu napsala, že mi stále dává věcné informace ohledně své práce a na to že se neptám. Dokonce mi za to i poděkoval. :-) Taková reakce mě potěší a dává mi energii pro další drobné “experimenty” s okolím. :-)
Dneska mizím z práce dřív. Na tajno. Tak pšššt. Pak třeba vysvětlím. :-)
Hezké odpoledne. :-)
Druhá
27. dopis