Je to tak. Čtyřikrát až pětkrát týdně. Na postavu si teď asi nemůžu stěžovat, běhání v písku je docela makačka. Když se tělu nechce, když vnímám nějaké omezení v pohybu, tak na to často nedbám, což je patrně důsledek „tvrdé“ výchovy mého otce. Táta je taková složitá povaha, je s ním těžká komunikace. Jsme každý úplně jiný. Zanechal v nás, mně a sestře, tvrdost vůči sobě samým. Ostatním lidem dokážu odpustit skoro všechno, sobě nic. Máma je úplně jiná – sečtělá, jemná, obětavá. Přesto ani s ní nemám ideální vztah. Naše rodina – další složitá kapitola.
K tomu záhadnému sdělení… Existují chvíle, kdy se cítím tak zoufale sama, že na okamžik přistoupím na “hru” někoho, kdo o mě projeví zájem. Nikdy ale nezajdu tam, odkud už není cesta zpět. Hodně si hlídám své tělo ve smyslu nechtěné ztráty intimity. Nejsem schopná sexu na jednu noc. Někteří ti chlapi mě mají hodně rádi i dlouho, někteří z nich nejsou vůbec špatní chlapi. Ale přemáhat se nemůžu a ani nechci.
Po dlouhé době jsem zjistila, že jsem znovu schopná se zamilovat. Možná do nepravého, ale jde to. Chvíli jsem si myslela, že už to ani neumím, že nepoznám, když se to stane.
Rýpnutí… :) Slovem „člověk“ jsem myslela obecně kohokoliv z davu.
Můj pan tajemný je můj Trenér. Blbý – být zamilovaná do chlapa, kterého si platíš. Stalo se pár věcí, které nemusí mít hlubší význam. A když se mi někdo líbí, tak se začnu chovat odtažitě, aby si náhodou něco nemyslel. Zamilovaná se cítím příliš zranitelná. Navíc o něj nechci přijít jako o trenéra. Do Země Nezemě jede taky… Tak jsem si říkala, že jiné prostředí může otevřít nové možnosti…
Někdy si připadám hloupě.
Nádherná metafora – „věřit na jednorožce“. Pak to cítíme stejně. Má neustálá víra v „dobro“ bývá těžce zkoušena, ale věřím dál. Nakonec mi přinesla i dost pěkného.
Ano, nebráním se v současné době různým aktivitám. Jako bych se po dlouhé době nadechla a znovu to byla já. Možná i proto se bojím vstoupit opět s někým do vztahu. Má touha dělat ostatní lidi šťastné je totiž zákeřnou posedlostí.
Že ostatní na pohádky nevěří, ještě neznamená, že věřit na ně je špatné a že není naděje na vytoužený konec. I když v dnešní době, spíš než čekat na prince na bílém koni, je zřejmě potřeba políbit žabáka. :)
První
16. dopis