Jestli dobře počítám, tak čtyřikrát až pětkrát týdně hraješ odbíjenou? :-) Panejo, takového pohybu! To musíš být štíhlá a mrštná jako laňka.
Být s někým jenom proto, abys/abych nebyla sama…, to není dobrý plán. Nikomu to ve výsledku neprospěje.
Pořád jsi na můj vkus moc záhadná :-) – nerozumím tomuhle: „Občas člověk přijímá něco, o čem ví, že by to přijímat neměl. Občas taky dává naději někomu, komu by ji dávat neměl a pak z toho vzniká řada nedorozumění.“ Tak jestli bys mi to mohla nějak konkrétněji přiblížit, budu ráda.
Mám takové malé rýpnutí, ale Ty ho jistě ustojíš. Když píšeš “člověk” – tím myslíš sebe nebo kohokoliv v davu?
Ten Tvůj pan tajemný – vypadá to, že by to mohl být někdo z práce, patrně z řad nadřízených? Pokud je to teď vztah “poskytovatel-klient”, tak vím přesně, co bych udělala já. :-) Ale já jsem v těchhle věcech někdy docela “držkatá”….
S tou vírou v pohádku, pohádkový svět… Tohle mám taky hodně podobně. Já bych tedy konkrétní pohádku nevymyslela, to je zase jiná kapitola. Mám to tak, že věřím v dobro. Lhostejno, že se téměř každý den zklamu. Na druhý den vstanu a znovu věřím v to stejné dobro, kvůli kterému jsem šla večer spát zklamaná. Říkám tomu, že věřím na jednorožce. Jako děti.
Nehledat chlapa je dobrá strategie, ale jít mu nějak naproti taky není od věci. :-) Což Ty děláš vyhledáváním nových situací a takovým, řekla bych, přirozeným seznamováním, kdy ten zná tu a toho a ti zase někoho dalšího a jééééé, bude akce, přijď… :-) Aspoň z toho mám takový dojem, jak jsi to napsala.
Taky jsem během letoška poznala hodně nových lidí – díky nové práci, novému bydlení a tak. Ale ten princ, který by neměl „avšaky“, se zatím neobjevil.
Třeba v té Zemi Nezemi… Tak to se snad k nějakému činu vůči panu tajemnému rozhoupeš dřív, ne? :-)
A na závěr – prima, že jsi našla někoho, kdo má podobný způsob písemného projevu! :-)
Druhá
15. dopis