Ahoj!
Konečně se dostávám v klidu k odpovědi.
Vypadá to, že minimálně v odbíjené jsi za hvězdu. ;-) Hraješ za nějaký konkrétní tým? Plánujete nějaký turnaj nebo zápas? Jak často vlastně hraješ?
Odmítnutí není nic příjemného. Mám to tak, že pokud s touhle variantou počítám, může mě to i tak zklamat, ale zdaleka to není taková rána, jako když bych s tím nepočítala. Bojíš se sama sebe? Tomu vůbec nerozumím a ani si neumím představit, jak to asi máš. Tajná přání a domněnky můžou být fajn, ale díru do světa s nimi asi neuděláš, když si je necháš jen pro sebe nebo svěříš kamarádce. Dotyčný by to podle mě měl vědět a dopřej mu svobodu v tom, jak s tím naloží. Nerozhoduj za něj, jestli by ho to zajímalo nebo ne.
Ten, o kterém jsem psala, je ženatý. Ženil se v prosinci minulého roku, protože jeho nastávající byla těhotná. V lednu se mu celý osobní život dost zkomplikoval a on sám nemá jasno v tom, co chce a nechce dál podniknout. Několikrát zmínil, že bych pro něj byla řešení. Ale kdo o to stojí – být něčí řešení??? Vlastně mě v pátek při telefonátu hodně naštval, tak jsem se s ním střelhbitě rozloučila. A fakt mi to za to asi nestojí. Takže to je jedna kapitola.
Pak mám ještě druhou, s odstupem několika týdnů relativně úsměvnou. Další nápadník se ukázal jako zcela vyšinutý, když si nutně potřeboval nechat vytetovat moje datum narození, protože jsem ho poznamenala. Když po mě chtěl, ať mu pomůžu vyndávat dráty z oka a podobně… Brrr. Je ale vytrvalý. Hodně. Předminulý týden mi psal nějaké verše. Minulý týden, že jsem pro něj vším a ať mu ještě dám šanci. No…, jsem moc ráda, že po mém přestěhování netuší, kde bydlím. Není podle mě úplně v pořádku.
A tak si říkám, kde potkat NORMÁLNÍHO chlapa? Přece nejsou všichni rozebraní? Doufám.
Dneska ráno, vlastně už včera večer, jsem hodně přemýšlela nad svými pocity z naší komunikace. Neumím jim zatím dát konkrétní název. Ale vnímám je jako hodně intenzivní a nevím si s nimi moc rady.
Druhá
13. dopis