Dosportováno, dohráno. Dneska to bylo skvělé. Dařily se mi věci, které se mi asi nikdy dřív nedařily. Díky písku jsem rychlejší, což způsobuje nemalý údiv spoluhráčů nad nečekanými zákroky. :) Asi jsi mi dnes přinesla štěstí… :)
Já a brusle. Představuju si velice zajímavou a napínavou zábavu pro kolemjdoucí i kolemjedoucí. Obávám se, že zastavení také nebude má nejsilnější stránka. Ale tak nahoru nepoletím a dole mě (snad) někdo najde, jak říkával děda.
Úplně rozumím tomu, že nechceš psát práci pro práci. Cítím věčnou touhu po smysluplném jednání.
Je, myslím, vidět, že obě rády píšeme. Taky ráda zaznamenávám své myšlenky a postřehy. Ráda se soustředím na detaily. Čtení je taky moje vášeň. V určitém životním období mi úplně selhala schopnost číst, najednou jsem se nemohla soustředit, každou větu jsem četla třikrát a stejně jsem nevěděla, co čtu. Schopnost číst se mi naštěstí vrátila. Dáma s kaméliemi je pěkná kniha, četla jsem ji někdy v patnácti. Další kniha, kterou miluju, je Evžen Oněgin v překladu Olgy Maškové. A můj další oblíbenec je Dostojevskij. Nikdy nezapomenu na četbu knihy Zločin a trest. Přečetla jsem ji během jedenácti dní na zájezdu do Anglie, kam jsem jela s babičkou, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Hypotéza… :) Jsem opatrná ve vyjadřování toho, co cítím k někomu druhému. Tak trochu se bojím sama sebe. A bojím se odmítnutí. Ale asi máš pravdu, když zůstanu u tajných přání a domněnek, nic se nezmění.
Ženatý… No jo no, prostě se dostáváme do věku, kdy je větší pravděpodobnost, že se to může stát. Musím říct, že obdivuju v tomto případě Tvou pevnost, ale dokážeš si zakázat fantazie…? Slepé sny nikam nevedou, přesto jsou vtíravé.
Díky za Tvou otevřenost.
První
12. dopis