Milá Shaly,
naše dopisy jsou stále tak dlouhé a plné nejen nových informací, ale i citů, pocitů, porozumění, důvěry… až mě to trochu dojímá. Přijdeš mi maličko roztěkaná (můj dojem). Ne, že by o tom svědčily Tvé řádky, ale mezi nimi to na mě vykukuje.
Znovu a znovu si čtu o tom, jak se po nepříjemném zážitku potřebuješ „rozdat“. A vůbec to nechápu. Neumím si to představit. Snažím se nějak vcítit do podobné situace, ale vůbec mi to nejde, a to jsem, myslím, ve vciťování se přeborník. Možná je to jen o slovech, která jsi použila. Při komunikačním uzlu – jakože se nenaštveš, neurazíš a tak, zůstaneš v „poli“ a snažíš se nedorozumění si vyjasnit, vyjádříš pochopení pro pocity a postoje druhé strany a zkusíš to svoje říct ještě jednou, aby došlo k tomu správnému vzájemnému pochopení?
Obstát ve vztahu vedle někoho (ať by to byl kdokoliv!) – uf! To zní hrozně, tíživě, trochu zoufale. Mám k tomu takový obraz, jak se mladé děvče křečovitě drží kabátu muže, který pro ni má pochopení a ona se snaží být pro něj tou nejlepší, jedno kolik toho ze sebe musí potlačit, ale tak, aby o ni stál. Nevím, na kolik je to v souladu s tím, co bylo. Takhle se mi to objevilo, když jsem na sebe Tvé řádky nechala působit.
Trochu mi dělá starost množství aktivit, které máš. Takhle zvenku to vypadá, že jich je fakt hodně. Trochu mi tam brnká myšlenka, že by stačilo je jinak uspořádat, zorganizovat a striktně si vydělit čas pro lenošení, pro sebe. Jsi hodně pro druhé, toho jsem si už stačila všimnout. A častokrát mi v tom pak chybíš Ty. Hodně se toho kolem Tebe děje, hodně druhým pomáháš, jsi pro druhé, posloucháš je, trávíš s nimi čas, pomáháš jim, pracuješ…. Ale co vlastně kromě odbíjené děláš pro sebe?
Napíšu si do deníčku, na co se mám po Tvém návratu ze Země nezemě ptát – jak mě na ten čas tak hezky odkazuješ. Čtyřletý průšvih, víkendové pocity… Asi i ty věci, které v sobě potřebuješ uzavřít. Zajímá mě, které to jsou. Ale nemusíš na to teď odpovídat. Jen si říkám, jestli na ten týden nekladeš příliš velká očekávání? Co když se nic nestane, nic se nezmění? To je nejspíš málo pravděpodobné, protože budeš týden s Trenérem v úplně jiném prostředí, a zkrátka to bude jiné pole, nové pole a nové figury. Jen bych nerada, abys pak byla zklamaná, že jsi nestihla splnit nějaký úkol, co sis před odjezdem na ten týden dala.
Dáma s kaméliemi – co to znamená? Na Tvém místě bych si tu knížku hned přečetla. Je to už druhý člověk, který ji zmínil (jsem pyšná, že jsem byla první :-) malá soutěživost). Možná odpověď najdeš právě v té knížce. Nebo si ji jen vezmi do ruky, náhodně ji otevři a přečti první větu, kam Ti padne zrak. I to by mělo napovědět. Alespoň já bych to tak udělala.
Samson si domeček postavil. Moc hezký. Jenže mi při budování svého velkolepého sídla čtyři vizitky rozžvýkal. Pacholek malej. Příště mu dám obyčejný papír. Pustila jsem ho chvíli na dvorek, dokud tam svítí sluníčko, aby se vyhřál. Dneska budeme v práci aspoň do šesti, možná déle, aby nám nechyběly hodiny. Minulý týden jsem obíhala úřady celé dopoledne a včera jsem odcházela dřív, tak mám co dělat.
S tím jídlem – v minulém dopisu jsi psala něco jakože Tvé tělo nějaké jídlo stejně nepřijme (tak nějak to bylo, nepamatuju si přesnou formulaci). Tak to mě upoutalo. Jak dlouho dokážeš nejíst? Nechápu, jak někdo může nemít hlad. Vždyť já ho mám tolikrát za den! A když už ho mám dlouho, začnu být protivná. :-)
Dee
69. dopis