Ahoj Shaly,
udělala jsem si teď čas, abych se mohla věnovat odpovědi na dopis pro Tebe.
Čtu si to svoje stručné včerejší vyjádření k pocitům malého dítěte a zkoumám, jestli k tomu potřebuju ještě něco napsat.
Šestý smysl mi nijak nevadí. Taky ho mám. O tom jsme si už psaly. Někdy se podaří využít ho lépe, někdy ne. Myslím si, že já neočekávám, že se za každých okolností ke mě budeš chovat zodpovědně a v mém zájmu. To ne. Zodpovědná jsi jen sama za sebe. A já zas za sebe. Ale dokážu teď asi lépe popsat, co mi vlastně bylo nějak nepohodlné. Jedna část je to malé dítě, které k situaci vůbec nepatřilo. A za to se omlouvám, že jsem ho nedokázala udržet v jeho mezích, vlastně jsem pro něj nebyla dostatečně stabilní dospělý, proto mělo navrch. Druhá věc je, že jsem hodně citlivá na sdělení, kdy mi druhá osoba řekne, že něco někdy udělá, a pak to neudělá. Z Tvých zpráv jsem vyrozuměla, že už se na odpověď chystáš a pak jsem ji nedostala. Nevadilo by mi, že ji nedostanu celý víkend, kdybych měla informaci, že ji celý víkend nemám čekat. Doufám, že to nezní jako výčitky. To nechci. Snažím se Ti popsat, jak jsem vůči světu nastavená a co je pro mě důležité. Když někomu věřím, věřím mu skoro všechno, dalo by se říct. A když mi člověk, kterému věřím, řekne, že něco udělá a sám to otermínuje, spoléhám se na to, že to tak bude. A když to tak pak není a nedostanu novou informaci, proč to není, tak znejistím a začnu vymýšlet, proč svoje slovo nedodržel. Je to pro hodně lidí náročné, myslím. Ale já to tak dělám. Když dám svoje slovo, že něco bude, tak to buď je a nebo vysvětlím, proč to v tom konkrétním termínu nebude a dám termín nový. Mi to pak věci zjednodušuje. Nevím, jestli jsem srozumitelná.
Pokud z propůjčení bytu nemáš špatný pocit, tak je moc fajn, že jsi mohla někomu blízkému takhle pomoct. A obdivuju Tvůj přístup – když se před Tebou svět někde uzavře, otevřeš se sama jinde. Neumím si to teď moc představit v praxi. Když nad tím uvažuju, co vlastně znamená, že se před Tebou svět někde uzavře? Jak se to stane? Co znám u sebe, tak že se uzavřu já, když mám pocit (nebo domnělý pocit) ohrožení. Tak si zalezu do domečku, do svého bezpečí a je mi tam dobře, nikoho k tomu nepotřebuju. Nechám ten svět venku, dokud se necítím dost silná na to, abych se pustila do dalšího boje nebo čelila novým nástrahám.
Máš pravdu, málo lidí umí skutečně poslouchat. Nebo možná poslouchají dobře, ale už to nedají vědět, že poslouchají. Hodně jsem si toho všímala, když jsem začínala v magii, někdy před pěti, šesti lety. Byl to poměrně dlouhý a náročný proces, kdy jsem zjišťovala, že mi nikdo z okolí nedokáže při rozhovoru dát to, co bych potřebovala. Bylo to pod vlivem mých nových komunikačních vzorců, které moc dobře fungovaly. Ale lidi okolo mě je neuměli. Některé jsem to úspěšně naučila, a pak jsem taky na své okolí přestala být tolik náročná. A teď si nemůžu stěžovat, že by mi chyběl dobrý posluchač. Pravda je, že někteří začnou správně poslouchat až ve chvíli, kdy se rozpláču…, ale to už patří spíš taky k minulosti, moc často se to teď už nestává.
Čtyřletý průšvih klidně odložme. Jestli to tak potřebuješ. Ale nevím, co je pevně uchopený náhled? Jak to chceš udělat? Pojmenovat hodně věcí toho se týkajících odpovídajícím způsobem – co je ten odpovídající způsob? Proč ten, který je, není dostatečný? Nepochybuju o tom, že jsi kvalitní člověk, který má co nabídnout! Mám k tomu odstavci hodně otázek, fantazií, ale zasunu je někam do šuplíčku a počkám s nimi.
Jaký hrozný pocit Tě během víkendu doprovázel? Jsem ráda, že už je pryč. Ale registruju ve svém okolí víc lidí, kteří se o víkendu neměli pocitově úplně fajn. Spousta vnitřního napětí a tak…
Pučmeloun je moc hezké jméno. Trochu se obávám, jestli na to ta kočka slyší? :-)
Krátká pasáž s jídlem mě hodně zaujala. Je pro mě skutečně nepochopitelné, jak můžeš někdy v pět odpoledne říct, že jsi nestihla nic sníst? To Ti není špatně z hladu? Já mám hlad skoro pořád a musím jíst víceméně pravidelně, každé cca tři hodiny. Někdy i co dvě hodiny. Nejíst od rána do odpoledne… Panejo! To je pro mě fakt nepředstavitelné. Kdy teda jíš? A co vlastně jíš? Jaké jídlo máš oblíbené a co zase nesníš ani omylem? Já mám ráda skoro všechno. :-) Na jídlo nejsem náročná a jsem takový vděčný strávník. Kromě ananasu. Ten nemůžu ani cítit. Jinak zvládnu asi všechno, když to není pikantní. Mám asi hypercitlivé chuťové pohárky a to, co běžně člověka nepálí, tak já mám pocit, že shořím.
Samsonovi jsem nakrájela jablíčko. Teda, nakrájela jsem ho sobě, ale rozdělili jsme se. Hraje si tu u mě na stole s balíčkem vizitek a snaží se jich pár vytáhnout. Prý by si chtěl postavit domeček. Tak nevím. Asi mu připravím jiný stavební materiál. Posílá Ti olíznutí nosu, prý Tě to šimrá a jsi u toho legrační. :-)
Dee
67. dopis