Dee,
uvědomuju si, že v mém předchozím dopisu je několik nejasností. Asi to bylo způsobeno tím, že jsem toho v sobě měla hodně a nedokázala tomu dát úplně správný rytmus. Pokusím se o to teď. A taky vím, že jsi člověk, který když má nejasnost a pochybnost, tak se zeptá, což vnímám jako velkou výhodu. Lidé často nerozumějí, ale už se neumějí nebo nechtějí doptat. Z této neschopnosti vznikají pak nepohodlné a nepříjemné situace. Proto oceňuju, že Ty to umíš, a já nejsem líná dovysvětlovat.
S tou intuicí jsi to trefila dost přesně… Vždycky mi funguje správně, jen ji někdy neposlechnu… V tomto případě si skutečně nemyslím, že by pan Záhada byl nějakým ohrožením… Spíš mám pocit, jako by se mi „stal“ v ten správný čas… Myslím, že tento týden by byl horší, kdyby v něm nebyl on. Jak jsi na tom s intuicí Ty? Domnívám se, že dobře…
Natálie a já… Poznaly jsme se v Maškarádě. Ona tam byla jako pokladní a spolu jsme šly do A51. Vždycky jsme měly o čem mluvit. Já ji ráda poslouchala a ona pro mě měla velké pochopení. Mohla jsem s ní mluvit o věcech, o kterých jsem s ostatními mluvit nemohla. Včera jsme taky například mluvily o tom, že týden před Gabrielovou smrtí ji ve snech začali navštěvovat mrtví… Její maminka říkala, že mrtví ve snech varují…
Bílá magie… Špatně jsem zasadila do kontextu i Gabrielovu smrt, rozhovor se sebevrahem a následný rozhovor s Natálií. To, že Gabriel zemřel, mi Natálie napsala v úterý večer (byla to velice emotivní a osobní SMS), ve středu večer jsem šla na službu, věděla jsem, že Gabriel spáchal sebevraždu, ale nevěděla jsem jak. Ten kluk v rozhovoru mluvil o spáchání sebevraždy oběšením, až další den jsem se od Natálie dozvěděla, jak to udělal Gabriel. V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem to nevěděla dřív.
S Natálií to byl rozhovor, nebylo to jen o tom, že ona potřebovala hodně mluvit a plakat. Přes Bílou magii a přes to, že se o mně bavila s Gabrielovými rodiči, jsme se dostali k Tobě. Vyprávěla jsem jí o magii, protože to chtěla slyšet, nebyla jsem si jistá, že je to dobře, ale poslechla jsem intuici, a myslím, že správně. A říkala jsem jí o Tobě, že jsi mi hodně pomohla a že jsem ráda, že si s Tebou píšu. Použila jsem Tě jako naději a důkaz toho, že věci jsou stále v pohybu.
Říkám si, že asi máš nesnadný vztah se svou mámou… Cítím z toho, že strašně toužíš se k ní přiblížit. Můj vztah s mámou… ona mi opravdu v životě mockrát pomohla, říkám jí hodně věcí, ale hodně věcí jí taky neříkám… O Tobě jsem jí řekla, ale moc jsem to nerozváděla. Jen jsem jí řekla, že z toho mám radost.
Pořád mi přijde, že se hodně lidem bráníš… A někdy mě překvapuje, že jsi mě vpustila do svého života.
Trochu mě vyděsilo to spojení pana Záhady a Gabriela. Gabriel se mi s ním nějak propojuje a já tomu vůbec nerozumím. Myslela jsem na to, co Natálie říkala: mrtví varují. Ono to asi bude znít směšně a bláznivě, ale já v tu chvíli dostala strach, že když k sobě pustím obraz Gabriela, zatímco pan Záhada bude řídit (a on řídí hodně rád), že se mu po cestě něco stane…
Samson je takový zlatíčko. Je fakt děsně roztomilej. Říkám si, jestli se Ti už po něm nestýská… Abych Tě nepřipravovala o jeho vzácnou společnost. Nemusíš mít strach, že by na Tebe zapomněl. Pořád si tady prozpěvuje: Dee, Dee, Dee, Samson se těší, až se k ní zase stulí.
Čtyřletý průšvih… Byla to ta doba po oficiálním rozchodu… Asi to bude chtít časem trochu vyčistit. Víš… nikdo asi neslyší rád, že už druhého nepřitahuje. A nikdo neslyší rád soustavná doporučení, co dělat se svým vzhledem, aby uspokojil představy někoho jiného… Jsem prostě nějaká a musím si k věcem docházet sama…
A poslední odstavec jsem už vysvětlila. Jsem ráda, že jsme.
Shaly