Ahoj Dee!
Jsem ráda, že se máš líp. Slunce skutečně umí zázraky. Ráda vstávám do slunce. Myslím, že to tak má hodně lidí a jsou potom na sebe příjemnější.
„Magického dozvuku“ sis všimla skutečně dobře. Vlastně jsem to čekala. Opravdu se mě potom některé „magické“ zvyklosti drží. Jsem vděčná za to, že je to pro mě tak pozitivní zkušenost. Pokaždé vcházím do práce s nervozitou, s obavou, jestli to zvládnu. A odcházím s nádherným pocitem, nově získanou vitalitou a odvahou postavit se čelem k čemukoliv. Jak jsem už psala, je to jedno z mých nejlepších rozhodnutí. A myslím, že to zvýšilo kvalitu mého bytí. Možná jsem si to musela trochu vybojovat. Můj způsob života může být zneklidňující, když mu lidé nerozumějí. Člověk, který byl schopný se mnou tyto věci kvalitně sdílet a který byl schopný přínosné diskuse, už tu není… A nakonec někteří pochopili, že mám práci v Bílé magii ráda a že mě obohacuje.
Nechci, aby se Ti vrátila špatná nálada, mám raději slunečnou Dee. Je jen na Tobě, jaká témata otevírat chceš a jaká ne. Stále oceňuju tu tvou přímost.
Ano, ten předchozí dopis byl hodně „poznamenaný“ psaním na etapy, protože přítomná realita byla v pohybu a pořád se měnila. Sobotní večer nebo spíš i nedělní ráno se týkaly pana Záhady. Bylo to pro mě překvapivé setkání. Někdo mi po dlouhé době dával najevo starost, že mu záleží na tom, jak se cítím. Udělal ze sebe totálního blbce před nepříjemným barmanem v nočním podniku kvůli nějaké mé potřebě.
Vyřešil situaci za mě, na to nejsem zvyklá. Vnímám se jako ta, která za ostatní pořád něco řeší. A najednou jsem to dělat nemusela, a navíc to uměla přijmout. Jenže co se zdá jako dobrý nápad večer, už nemusí být dobrým nápadem ráno. Najednou jsem se necítila dobře, měla jsem pocit, že jsem se příliš otevřela, příliš si pustila někoho k tělu. Něčím mi hrozně připomíná Trenéra… Nicméně, když já hodila zpátečku ve vzájemném poznávání, dokázal se okamžitě přizpůsobit. A včera mi učinil „nabídku, která se neodmítá“… :) (Kmotr)
Je hezké s ním trávit čas, ale vnitřní rozpor nastává ve chvíli, kdy myslíš na to, že bys raději psala dopis (to je myšlenka, která se týkala Tebe) a pak na to, že pořád vidíš někoho jiného na jeho místě (hrozně se mi to slilo). Menší škodu jsem tedy v sobotu napáchala na sobě. Pustila jsem si k sobě někoho moc blízko a nebyla jsem na to připravená. Jenže to včera večer ještě prošlo další vývojovou fází a dokázala jsem se nakonec sama pro sebe vymezit a přijmout tuto novou komunikaci bez tlaku nějakých očekávání. Jak často říkají mí přátelé: Přestaň myslet!
Samson je brouček. Taky mi připadá, že se mu daří dobře. Buřtíka si určitě dá, je to pěkný mlsoun. Na pivo ať si ještě počká, ale jak ho znám, bude se mlsně olizovat a házet na Tebe krokodýlí oči. Nenech se obměkčit malým krokodýlem, taky přece chceme, aby z něj něco vyrostlo. :)
Těm pocitům ze situací rozumím. Mám to stejně. Dost často mi ty pocity stačí. Jakékoliv pojmenovávání se nakonec ukazuje jako nedostačující a kouzlo situace ohrožuje.
Proč jsem se neměla ráda… Dávala jsem si za vinu hodně věcí týkajících se rodinné situace. Nedokázala jsem se smířit se svým vzhledem. Měla jsem pocit, že nejsem dost chytrá. Často jsem v různých situacích „prohrávala“ jen proto, že jsem si nedokázala představit, že bych mohla vyhrát. Pro život jsem nebyla dost inteligentní, pro vztahy jsem nebyla dost hezká… Dlouho nikdo nechápal, že knihy skutečně čtu a netahám je s sebou jako projev intelektuálního pozérství. Až teď mám ráda toho člověka, kterým jsem. I proto, že to stojí úsilí a práci. A jako největší projev lásky k sobě považuju to, že si dokážu konečně odpustit a že je naprosto legitimní, že nejsem dokonalá.
V komunikaci s Tebou se snad bojím „jen“ toho, jestli nejsem moc důvěřivá. Ale to bylo na začátku, než jsem se definitivně rozhodla, že mi stojí za to Ti věřit. Ten strach s takovým rozhodnutím zmizel. Baví mě to poznávání. Baví mě ty shody a společné nápady. A na vydání naší společné knihy se těším tak moc, ten nápad mě neuvěřitelně nadchnul.
Takže se nebojím, ale jdu Ti naproti!
Být pozorovatelem… To je přesně ono. Teď jsi přesně popsala to, co se mi v poslední době často stává. Je to zábavné. Jednotlivosti se skládají v podivuhodné obrazy. Jedna věc vede k druhé a jsou to chvíle absolutní všeobjímající harmonie. Pak už jen stojím v radostném úžasu, překvapená z toho, jak je možné, že jsem to neviděla dřív.
Shaly
58. dopis