Ahoj Shaly,
tak jsem dokončení a poslání dopisu úplně hned po snídani nevychytala, ale před obědem je to pořád ještě dobrý.
Dneska už je moje rozpoložení výrazně lepší. Cestou do práce jsem si uvědomila, jak hodně jsem závislá na sluníčku. Stačilo, aby lehounce vysvitlo a mi se úplně změnil pohled na svět. Už to nebylo tak pochmurné, pesimistické, nebarevné, šedivé…..
Ano, být s někým, kdo se má hezky, je výrazně jednodušší oproti dělání společnosti někomu, kdo se úplně dobře nemá. Sdílet těžké věci je samo o sobě náročné jak pro sdělujícího, tak i pro posluchače nebo příjemce informací.
Zaznamenala jsem v Tvém dopisu několik „magických“ otázek a musela jsem se nad nimi pousmát. Myslím (a třeba se pletu), že to byl dozvuk Tvé včerejší práce. Totiž nikdy jsem od Tebe takové otázky nebo výzvy nečetla: „ráda bych se o tom dozvěděla víc“, „zajímala by mě blíže jeho reakce“ Je to fakt milé číst – je to můj jazyk a musím si na to často dávat pozor, protože ne všichni o takové otázky nebo výzvy stojí. Ti, co mě znají delší dobu, už mému vyjadřování a hlavně neustálým otázkám nějak přivykli. Ale na začátku to byl boj. Pojala jsem různé věty hodně za své, ztotožnila jsem se s nimi a přišly mi hrozně přirozené, bylo mi v tom dobře, ale to okolí… Ale vybojovala jsem si to.
Jsem ráda, že se Ti „Shaly“ líbí. Mně se taky líbí a pěkně mi k Tobě pasuje.
K Tvojí změně – je to trochu jako posuzovat, jestli byla dřív slepice nebo vejce. Nějak do Tvého procesu zapadám. Objevila jsem se ve chvíli, kdy jsi mě mohla přijmout bez nutného boje nebo přehnané obrany. A asi je jedno, jestli jsem Tě něčím popostrčila nebo co. Je fajn, že jsi tam, kde jsi. Nebylo lehké se na to místo vyškrábat, ale Ty jsi to dokázala.
Tak si vzpomínám, co mi v dopisu chybělo. Psala jsi o nějaké menší škodě, která vznikla po sobotním večeru. Něco, co jsi v sobě potřebovala vyřešit, nějaký rozpor nebo jak jsi to nazývala. Teď jsem líná to hledat v chatu. K tomu ses mi vůbec nevyjádřila Ale vzhledem k tomu, na kolik etap jsi mi ten dopis psala – je to z něj hodně poznat (a to není výčitka) – tak se nedivím, že to vypadlo, zapadlo, prostě se to zatoulalo. Vzpomeneš si ještě, co to bylo?
Pan Záhada souvisí se sobotním večerem? Jo jo jo, teď čtu znovu co jsi psala a ano, souvisí. Nicméně zpět k předchozímu odstavci, neobjasnila jsi mi ten rozpor… Že jsi při tom myslela na Trenéra, to nějak chápu. Ale že jsi taky myslela na mě? Proč? V jaké souvislosti?
Jéje, jak se dnes má Samson? Vyspal se do růžova? Je to takový miláček. Nemá odřený ocas?
Abych Ti nějak přiblížila bráchovu reakci… no… To asi nepůjde Ne, že bych nechtěla, ale nevím, jak to udělat. Pro mě z toho zůstal pocit (tak to mám – nevím moc, co se řekne, ale zůstávají mi ze situací pocity, a to mi nějak stačí).
Ano, i já znám dnes daleko lépe svoji hodnotu a umím se i ocenit. Dřív jsem se neměla ráda, teď už je to výrazně lepší. Proč ses neměla ráda Ty? Je nad slunce jasné, že máš právo na to, abys byla spokojená, šťastná, milovaná! Nikdo Ti ho nemůže sebrat. Nikomu to nedovol!
Super, že jdeš strachu naproti! Tím mu vezmeš vítr z plachet. Popsala jsi, že se proměnil počáteční pocit nejistoty… Ale nedozvěděla jsem se, jestli se v komunikaci se mnou něčeho bojíš? Nebo jsi tím myslela, že nic takového není a jdeš rovnou „na věc“?
Baví mě všímat si toho, jak se věci dějí, jak se prolínají, jak do sebe zapadají, navazují na sebe, jsou si protikladem, aby se pak zase potkaly ve shodě… Někdy se mi stává – a hrozně mě ten stav baví, i když z něj mám dost respekt – že se ocitnu jakoby ve snu. Vidím svět kolem sebe, vidím všechno, co se děje, ale jakoby ke mně nedoléhal zvuk, nebo barvy, nebo vůně… Jako by mi chyběl jeden smysl, jako bych ve světě najednou nebyla zapojená, nebyla jsem jeho součástí, ale jenom pozorovatelem. Neumím to líp popsat, ale je to úplně úžasný pocit.
Samsona si tedy dnes beru na starost, půjdeme se vyvenčit. Jen doufám, že nebude dělat žádné vylomeniny, abych ho pak nemusela odchytávat někde na koštěti, že by se mu zachtělo letu. Bude jíst buřty? Dám mu ochutnat, co on na to. Pivo ještě nedostane, neb je maličký.
Dee
57. dopis