Ahoj Králíčku,
omlouvám se, že jsem před tím neodpověděla na chat. Začala nám v deset porada, pak byla pauza na oběd, ve které jsem chtěla stihnout odpověď, kterou jsem si úspěšně smazala, pak pokračování porady a teď, než se na mě dostane řada s individuální částí, tak zkusím něco napsat. Snad si to zase nesmažu. :-)
Kapitola „Muži mého života“. :-) Klidně ji rozviň, taky bych k tomu něco měla.
Významným mužem v mém životě je můj brácha. Není to jednoduchý vztah. Hodně nás sblížilo společné podnikání, které trvalo čtyři roky. Začali jsme spolu trávit čas, mluvit spolu, řešit různé provozní věci… Komunikace byla nutnost, a tak nějak náš vztah vznikl. Tedy já tam ten začátek vnímám. Jak to má on, to vlastně nevím. Teď mi hodně chybí, protože na začátku měsíce odjel za oceán, kde bude pracovat.
K destruktivnímu vzteku a tehdejším pocitům se teď nechci vracet. Moc těžké téma.
Opakovaně používáš slovo DETAIL. Máš ho ráda, zaměřuješ se na něj, baví Tě ho hledat a tak různě a podobně… Může to znít divně, ale já vlastně vůbec nevím, co takovým detailem myslíš? Jaký je pro Tebe význam toho slova?
Nevyřčené… volba vhodných slov a vhodného načasování je jistě důležitá. Ale… v tomhle případě, kdy já něco na jednu stranu toužím říct a na druhou vím, že to udělat nemůžu…. Když si představím sdělení typu – rozcházíme se, máte padáka, babička bohužel operaci nepřežila… Přijde mi to pořád v pohodě zvládnutelné. Těžké, ale dá se s tím dobře pracovat. Aspoň to tak vnímám. Možná i díky své odbornosti a zkušenostem.
Jsem ráda, že to včera s mamkou bylo fajn. Měla bych se k tomu na co zeptat, ale ptala bych se jen proto, že jsi napsala, že ta úvaha vzbudí další otázky. To sdělení je pro mě srozumitelné a může tak zůstat. Zatím. :-) Však na to ještě narazíme.
Bez otázek s inspirací vlastními tématy… ne vždy se na to chytnu a spíš potřebuju konkrétní pobídku. Nemám potíž říct – promiň, o tomhle se bavit nechci/ je to pro mě příliš těžké, teď to nejde… Svoji hranici si umím dobře pohlídat. Minimálně v tomhle určitě.
V minulosti jsem hodně narážela na to, že jsem, v touze po blízkosti druhého, svoje hranice vůbec nerespektovala. Nebylo mi v tom dobře, ale opakovala jsem to mockrát. Teď už jsem silnější než dřív. Lépe znám svoje procesy a lépe si umím hlídat svoje hranice.
Víš, že by mě ani nenapadlo si vytvářet nějaké domněnky, kdybych od Tebe nedostala informaci, že máš dnes rozlítaný den? Fakt ne. Já bych na dopis odepsala podle svých časových možností (nepočítejme, že ho mezitím i smažu) a Ty zase podle svých. Vím, že máš práci a nemůžeš se věnovat jen a pouze psaní dopisů pro mě. :-) Teď se musím smát, protože mě napadlo, že bych Ti příště mohla vystřihnout nějakou pěknou žárlivou scénku, že mi dlouho neodepisuješ. :-)))
D., ta Druhá
50. dopis