Ahoj První,
zase to vezmu od konce. Budu Ti posílat podporu, abys dokázala říct přesně to, co potřebuješ a chceš. Jsem zvědavá, koho se to týká? Mám takovou fantazii, že Trenéra. :-)
Děkuju za ocenění. Opravdu jsem se snažila odpovědět otevřeně tak, jak to v tu chvíli bylo v mých možnostech.
Zatím bych nechala kapitolu Princ, milostný trojúhelník a to všechno, co do toho patří, spát. Já se na to zatím necítím a myslím, že ani Ty. Nejsem si teď jistá, jestli do téhle kapitoly patří nějaké vyjádření k bývalým partnerům. Asi patří. Proto to teď elegantně přeskočím. :-)
Destruktivní vztek… Když jsem to udělala, cítila jsem se tak mizerně… že jediné, v tu chvíli dobré východisko pro mě bylo cítit fyzickou bolest. Pro ten okamžik to pomohlo. Ale jak jsem psala, bylo to asi před mnoha lety. Teď už si svůj vztek umím lépe uvědomit a i když mívám někdy chuť do něčeho praštit, volím mnohem bezpečnější způsoby, abych si neubližovala. Přece jen, mám se teď mnohem radši než tehdy.
Když si představím, že by mi někdo napsal to, co já teď Tobě, tak by mi z toho nebylo dobře. Ale čas plyne, já na sobě pracuju a posouvám se. Byť to jsou v některých tématech jen malinkaté krůčky, tak jsou a to je pro mě důležité. Hodně mi v tom za poslední roky pomohlo setkávání s Rozumbrady. A za poslední půl rok mám pocit, že jsem udělala megapokrok. :-) Tak mám ze sebe radost, ty posuny mě vážně těší a je mi v tom tak dobře.
Takže takhle je to s divadlem (viz Re: Malé zázraky (47)). Teď už tomu lépe rozumím. Co se Ti ještě vrací v kruzích? Já to takhle asi nemám. Nebo si nic takového neuvědomuju. Podíváme-li se na to z pohledu vesmíru – napadá mě, že věci, situace se opakují tehdy, pokud se z nich máš ještě co naučit. Pokud ne, přijdou nové, protože už jsi o stupínek výš a jsi připravená zvládnout další úkol. I tak se ale některé úkoly mohou zdát snad až totožné. V našich očích. Ty moje jsou přes celou hlavu (oči – v poslední době to používám docela často), o to spíš mohou situace vypadat stejně, když jsou jiné nebo naopak, stejné situace mohou vypadat úplně odlišně. No, to je úvaha. :-)
Nemůžu to jen vyřknout. Nemůžu nebrat ohled na důsledek. Kdybych to tomu člověku řekla, mě se možná trochu uleví. Ale jemu by to mohlo zkomplikovat bazální jistoty a vztahy, a to si na triko opravdu nevezmu. Žiju s tím už řadu let. A jsem stále blíž nějakému smíření, že to takhle zůstane.
Když jsem přemýšlela, jak se popasuju s delší odpovědí a promítala jsem si témata, která už jsme otevřely, uvědomila jsem si, že jsem vlastně nenapsala ani slovo o svojí rodině. Nemám potřebu to měnit. Jsem teď v zamyšlení, co to vlastně dělám a proč. Jediné, co zatím vím jistě, že to koresponduje s tím, co jsem psala – moc toho o sobě sama od sebe neřeknu. Víc teď honem asi nevymyslím. :-)
Jestli čteš ještě večer, tak Ti přeju dobrou noc a jestli už ráno, tak ať máš hezký den. Sice tady ještě jsi, ale už teď vím, že mi ten týden budeš chybět. Kdo by to byl řekl? :-)
Druhá
48. dopis