7:48
Shaly: Dobré ráno, Dee… Jak je…? Snažím se přesvědčit slunce, aby se ukázalo…
8:30
Dee: Ahoj Shaly, jistě znáš to probuzení po večeru, kdy něco důležitého ztratíš. Tělem Ti projede ostrá bolest a vstát z postele je to nejtěžší.
8:32
Shaly: Ano, znám…
8:33
Dee: Vím… A jak je Tobě? Princ ještě psal? Psal Ti o našem setkání?
8:37
Shaly: Psal mi… O tom mi nepsal… Mělo by to být jednodušší, ale není… Skutečně to není tak, ze jsem „vysmátá“… I když Superman mi situaci dost usnadňuje… Dneska v noci se mi zdálo několik divných snů… Byli jsme tam všichni čtyři… Pořád jsem se probouzela a znovu se kotvila v realitě…
8:39
Dee: Jo.. taky jsem spala nedobře. Myslím, že rozumím tomu, že ani pro Tebe to není jednoduché a nejsi „vysmátá“. Ustát tlak od Prince, jeho „manipulace“ a tak… Včera mi došlo, že to pro něj ale bude zřejmě jediný možný způsob, jak se svým životem něco udělat a posunout se dál.
8:42
Shaly: Nejsem si jistá, že teď rozumím…
Dee: A tak, jako on musí nechat jít Tebe, já bych měla nechat jít ho.
8:43
Shaly: Teď rozumím.
Dee: Nevím, jestli s Tebou řešil své neurózy….
Shaly: Vnímám Tvou bolest. Prožila jsem ji. A do určité míry ji prožívám znovu. – Ano, mluvili jsme o tom…
8:45
Dee: Prožíváš ji znovu – nechat ho jít?
Shaly: Kolikrát jsem ho během těch let chtěla nechat jít, nikdy mi to „nedovolil“, a já byla slaboch. Nedokázala jsem žít sama za sebe i skrze jeho „manipulace“.
8:46
Dee: Co se týká toho jeho problému, objevil se, když se všechno zamotalo, budou to už dva roky. A dokud z našeho trojúhelníku nevystoupí, nemá podle mě možnost posunout se dál. Jeho „manipulace“ jsou hodně silné. Ale asi nevědomé.
8:48
Shaly: Věřím pořád, že je to dobrý kluk, který se ztratil někde na cestě… Teď však nastal čas být dost silná.
8:50
Dee: Shaly, obě musíme být silné. Každá pro sebe, jedna pro druhou a ve výsledku i pro něj.
Shaly: Dneska ráno, když Superman odjel, po té co mi řekl, jak jsem nádherná, úžasná a jedinečná…, jsem si najednou říkala, zda z toho neutéct a být zase sama… Je to zbabělost? Dokážu ještě žít vedle někoho v symbioze? – Já vím, máš pravdu, Dee… Zvládneme to. Od včerejška cítím, že jsme už dokázaly hodně. Máme příležitost celou tu nesmyslnou “hru” ukončit.
8:52
Dee: Dokážeš, Shaly! Ty to dokážeš! Neutíkej z něčeho tak krásného jenom proto, že Princ se svým životem neumí roky naložit. Není Tvoje zodpovědnost, jak se s tím popere. To jsem si opakovala včera mockrát, jak jsme to zvládly na výbornou a jsem přesvědčená, že nás to opět přiblížilo.
8:54
Shaly: Kdysi jsem mu slíbila, že ho budu milovat do konce života… Vím, že nejsem zodpovědná… Vím, že situace, ve které se nyní ocitl, je jen důsledkem jeho nerozhodnosti… Přesto se cítím jako zrádce… Svých vlastních přesvědčení. Zní to hloupě.
8:55
Dee: Rozumím, jak to myslíš. Ten slib vlastně nemusíš nijak porušit. Můžeš ho milovat do konce života. Ale je láska a láska. Je podle mě rozdíl milovat ho s očekáváním, že budete spolu a milovat ho s přáním, ať se má dobře nezávisle na Tobě.
8:57
Shaly: Tak to je a bude. Vím, kde teď chci být a jsem tam. Snad ten zbytek není podvod na Supermana. Ale právě proto s ním o všem mluvím…
8:59
Dee: Je dobře, že s ním o všem mluvíš, protože si zaslouží vědět, co se s Tebou děje. Nepřestaň k němu být upřímná. Pokud s ním o tom mluvit nebudeš, pravděpodobně Tě Princ stáhne zpátky tam, kde je to pro jeho nerozhodnost pohodlné.
Shaly: Ano. Stalo se to tak, jak mělo. Tehdy se mnou Princ nemohl zůstat, nikdy by nebyl šťastný. A já bych nikdy nebyla šťastná s ním. Pochopila jsem. Co budeš dělat Ty…?
9:00
Dee: Zajímá mě, co všechno jsi pochopila. Myslím, že by mi to bylo inspirací, protože si tu mozaiku taky nějak skládám. Jak to myslíš, co budu dělat já? Chtěla bych se s Tebou potkat.
9:01
Shaly: Myslíš, že je čas? Mám strach, že ze mě budeš naživo zklamaná… Zní to divně, co?
9:03
Dee: Na tom včerejšku jsem si uvědomila, že vlastně není potřeba se vracet do minulosti, protože se teď „krásně“ zopakovala a my jsme to zvládly. Zklamaná? Proč bych měla být zklamaná? A jak jsi to myslela s tím, co teď budu dělat já?
9:04
Shaly: Spíš jsem myslela, jak se s tím vším pokusíš naložit. Jak to zvládneš? Ber to jako obavu o Tebe. Známe se z dopisové formy, děláme si představy jedna o druhé… Najednou mě napadlo, že mi záleží na tom, abych nebyla živým zklamáním, protože si mě třeba představuješ jinak, než jaká jsem…
9:09
Dee: Nepředpokládám, že bys mluvila jinak, než píšeš. Čím bys mě mohla zklamat? A jak to zvládnu… Budu muset. Nemám k sobě Supermana, ale mám své přátele, se kterými můžu být a tyhle věci sdílet. Vyrazím na nějaké rande, jenom kvůli rozptýlení. Tady už není na co čekat.
9:16
Shaly: Máš mou podporu… Myslím, že Tě dokážu pochopit líp, než kdokoliv jiný… – Nevím… třeba v tom, jak mluvím, třeba by Tě mohl dráždit můj projev… Jsou to jen takové neurčité představy…
9:17
Dee: Kašli na představy. Za podporu děkuju. Ty máš mou podporu taky. Ty si něco takového představuješ na mě?
9:26
Shaly: Ne, vždy to mám jen směrem k sobě… Všichni jsou dobří, jenom já ne dost.
Dee: Chceš něco vědět?
9:47
Shaly: Ano.
10:00
Dee: Dlouho jsem se snažila vyrovnat se Ti. Ale nikdy jsem to nedokázala, vždycky jsi byla lepší. Teď už nesoupeřím. Trvalo mi, než jsem pochopila, že to není cesta.
(o chvíli později)
10:14
Dee: Něčím jsem se Tě dotkla?
11:06
Shaly: Zkusím zrekonstruovat odpověď, která se mi předtím docela líbila…
Dee: Dobře.
11:19
Shaly: To je obraz, který vybudoval Princ. Obraz ideální bytosti, kterou ani náhodou nejsem. Udělal ze mně nepohodlnou ikonu, se kterou teď musí žít a to je poměrně velký trest. Já nechci soupeřit, s nikým. Jen sama se sebou. Věřím často ostatním víc, než sama sobě. A opět jsme se dostali k tomu nebezpečnému srovnávání. Lidé jsou nesrovnatelní. Nemám ráda měřitelné věci. Není nikoho zásluha, že se narodil s delšíma nohama. Můžeme se jen starat o to, jak žijeme. Snažila ses soupeřit s někým, koho jsi ani neznala, věděla jsi něco o předobrazu, který se pravděpodobně realitě podobá jen vzdáleně. Chápu, že jsi to tak měla. A je mi to líto, kvůli Tobě, protože jsi tím trpěla. A je to škoda. Ty jsi Ty, Dee. Nenahraditelná. Stejně jako já. Je to hrozný pocit, když se snažíme někoho dohnat a předehnat nejen na poli fantazie. Naučila jsem se mít se ráda. A k té lásce soupeření nepatří. Obdivuju, když někdo něco dokáže, když se dokáže domluvit, když dokáže zpracovat své negativní emoce a promění je v něco pěkného. Já to včera třeba na chvíli nedokázala při odbíjené, protože si jeden člověk chtěl ulevit, udělal to na můj účet. Pak mě to chvilkové zaváhání mrzelo. Cítila jsem se špatně ve chvíli, kdy to udělal a mě to vyhodilo z rovnováhy, protože jsem to nečekala a začala se obhajovat. Dokázala jsem se vrátit k sobě, až po dvaceti minutách se Supermanem. Srovnala jsem si to, protože on si nezasloužil, abych si to pro změnu vybíjela na něm. Vzala jsem to trochu oklikou. Snad to nevadí. A snad to bude aspoň trochu srozumitelné.
11:24
Dee: Myslím, že je to srozumitelné. Ještě mě k tomu napadá důležitá věc, která se mi s tím pojí, i když se to snažím naprosto řízeně ovládnout, pořád se mi tam vkrádá. Je to takový pocit nebo jakési přesvědčení, které se mi ještě občas mihne v hlavě, ale už ne moc – že jsem nebyla hodna jeho lásky. A to je moje velké životní téma – zasloužit si lásku, být dost, být vlastně nejvíc a nejlíp na světě. Ale naštěstí už nějaký čas vím, že jsem kvalitní člověk, že jsem moc fajn holka a nemusím si lásku zasloužit nějakými činy. Je dost lidí, co mě má rádo jenom proto, že jsem. A na to teď hodně myslím. Co Ti vlastně Superman řekl na možnost sdělení Princovi o naší komunikaci?
11:38
Shaly: Ne, Dee, Ty si nemusíš lásku zasloužit. Láska nepřichází za zásluhy. Byla ovšem doba, kdy jsem o tom taky přemýšlela. Že nejsem dost. Nakonec s tím Princ před téměř pěti lety odcházel: Jsi skvělá, nemám co bych Ti vytknul, ale nevím, jestli jsi ta pravá. Čtrnáct dní jsem nevylezla z domu. A několik let jsem hledala zpátky své sebevědomí jako člověka, jako ženy. Teď vím, že se mi to podařilo. Vím to, podle lidí okolo sebe. Je hodně lidí, co mě má rádo právě takovou, jaká jsem. – Superman mi řekl, že by to Princ měl vědět, že by si možná i něco uvědomil.
11:40
Dee: Natrápil se nás obou opravdu hodně. Nebo jinak – my jsme se nechaly, protože jsme nebyly natolik silné, abychom se o sebe postaraly lépe a dříve. Když znáš Supermanův názor (odbočka – prosím Tě nemůžeme Supermanovi říkat jeho jménem?), co si o tom myslíš? Vím, že jsem měla včera Tvé svolení, ale nějak jsem pro to sdělení nenašla místo.
11:47
Shaly: Ještě nemůžeme říkat Supermanovi jménem. :) Ale už brzy ano… Vím, zase chci, abys čekala. Dočkáš se brzy. Pochopíš, proč to nemůžu říct teď. Nějak vnitřně cítím, že by bylo správně, aby to věděl… Co si o tom myslíš Ty?
11:48
Dee: No, jestli je to podobně jako se Zemí nezemí, že k tomu máš důležitý důvod, proč je potřeba, aby Superman byl Superman, tak jo. A nemůžu mu aspoň já pracovně říkat třeba Vojta? Nebo Silvestr? No to už je stejné jako Superman. Tak nic. :-) Taky mě to víc táhne k tomu, aby to věděl, že by to bylo fér, respektive opravdu čistý stůl a rozbití všech bludných kruhů.
11:53
Shaly: Vydrž. :) – Myslím, že to vnímám úplně stejně.
11:58
Dee: Máš nějaký nápad ohledně toho sdělení?
11:59
Shaly: Dneska na nápady asi nebudu úplně vhodná osoba…
12:00
Dee: Můžeme zůstat u Supermana, jestli Ti to vyhovuje.
12:01
Shaly: Tak u toho zatím zůstaňme. Už brzy nebudeme muset.
12:02
Dee: A na čem to záleží, Shaly? Princ ví, o koho se jedná?
12:03
Shaly: To Ti nemůžu říct. :) Zkazila bych překvapení. – Princ ho vůbec nezná. Jednou v životě měli možnost se zahlédnout… Respektive Superman byl u jedné situace, kterou si pamatuje. My ovšem nevnímali jeho přítomnost, tak jako on tu naši. Bylo to po jednom představení s Najádami u Řezníka.
12:05
Dee: Věděla jsem, že se jedná o tuhle událost. A vlastně to tehdejší vaše setkání bylo to klíčové. Myslím s Princem. Jak bych si ráda pamatovala spoustu věcí, tak bych ráda některé z hlavy vysypala.
12:10
Shaly: Klíčové… Myslíš?
Dee: Vím to, Shaly. V tu dobu začaly bludné kruhy. Pamatuješ si na to setkání?
12:22
Shaly: Úplně jako dneska. Bylo to zhruba měsíc potom, co jsem se poprvé dozvěděla, že mi lže.
12:23
Dee: Chceš mi napsat, jak to tehdy proběhlo? V čem Ti lhal? O mě?
12:24
Shaly: Mluvili jsme dlouho. Stáli venku a společnost zevnitř nás na střídačku chodila kontrolovat. Odehrála jsem představení, a potom se vždycky cítím ohromně volná, v jiném světě. Odjížděl s tím, že něco udělá se svým životem… To on asi vždycky chtěl udělat zásadní rozhodnutí, a pak místo toho udělal ještě horší. Když Ti někdo něco neřekne, co by mohlo ovlivnit Tvoje chování, tak je to taky lež. Choval se určitým způsobem, ale neřekl mi, že spolu chodíte už pět nebo šest měsíců. To nevědomky provařil jeden náš kamarád. Pak bylo čtrnáct dní ticho. Neměla jsem chuť s ním ani mluvit. Pak zavolal. Následoval oběd, sypání si popela na hlavu, divení, že jsem mu nevysypala talíř špaget na hlavu. Potom bylo představení a dlouhý dlouhý hovor, a pak začalo dvouleté období lží, polopravd a dalších roztomilostí, které mě, ale myslím, že i Tebe, a v neposlední řadě jeho, skoro odrovnaly…
(o chvilku později)
12:36
Shaly: Váhala jsem, jestli se do toho mám pouštět… A teď nevím… jestli jsem měla… jsi tam?
12:37
Dee: Ano, hned napíšu. Jedla jsem oběd – s velkým sebezapřením, abych hned nešla zvracet.
12:40
Shaly: Tak to jsem se úplně netrefila do dobré doby.
12:41
Dee: Ne, v pohodě. To já bych na tom byla stejně, i kdybych si nic nepřečetla a mohla jsem si to nepřečíst, takže si s tím nelam hlavu. Napadlo mě, jestli do té doby, do toho provalení jeho lži, jste udržovali intimní kontakt. Ale asi to nechci vědět. K ničemu by mi to teď nebylo. Půl roku po tom, co jsme spolu začali chodit, odstartovaly bludné kruhy. Časově to odpovídá představení s Najádami u Řezníka… chceš to vlastně vědět?
12:44
Shaly: A víš, že chci.
Dee: A nebylo by lepší o tom mluvit, Shaly?
12:45
Shaly: Přemýšlím…
12:46
Dee: Je to to nepříjemné vytahování kostlivců, skládání mozaiek a vyjasňování, ale po včerejšku o nás nemám strach.
12:47
Shaly: Já se o nás taky nebojím… Jen je toho teď trochu hodně. Nemám z toho ani tak negativní pocity, jako se spíš cítím přetížená… Nevím, jak to mám dobře popsat…
12:48
Dee: Zprávy od Prince pokračují? Se mnou nekomunikuje.
12:49
Shaly: Ano.
Dee: Aha…
12:51
Shaly: Myslím na Supermana, Na Tebe, na Prince… Trochu v tom začínám zapomínat na sebe… Dnešní noc nebyla dobrá… Nebyla ani špatná. Co cítím… Asi smutek… Ale zároveň jsem i šťastná.
12:56
Dee: Ano, můžeš být smutná a zároveň se cítit šťastná. Asi tomu rozumím. Nevím, jak aktuálně vaše komunikace probíhá, ale dovolila bych si podotknout, že v jeho případě je model „zachraňování“ naprosto kontraproduktivní. Představuju si, že Ti píše podobné věci, co včera. A taky to, že nemáš to srdce nebo sílu mu vytyčit hranici.
(o chvíli později)
13:10
Dee: Shaly?
13:12
Shaly: Trochu se zamyslela… Ano, máš pravdu… Bojuju teď dost sama se sebou, ne proto, že bych nevěděla, jak chci žít… A máš pravdu i v tom, že „zachraňování“ není na místě… a je kontraproduktivní.
13:14
Dee: Ale zachraňuješ, viď?
13:16
Shaly: Snažím se to omezit na minimum. A taky to nechci dělat v přítomnosti Supermana. Stejně jako já jsem to někdy Princovi moc neusnadnila, neusnadňuje mi to ani on…
13:18
Dee: Umíš si představit, že bys mu dala zprávu ve smyslu, že za tím, co jsi řekla v pondělí, si stojíš a přeješ si, aby to respektoval?
13:22
Shaly: To on ví a přesně v tomto duchu s ním komunikuju.
13:23
Dee: Nemám ale pocit, že by to respektoval.
13:24
Shaly: Myslím, že je brzy…
13:25
Dee: Možná… Mám představu, tak jak ho znám, že se probírá různými věcmi z minulosti, zmiňuje ty pěkné, omlouvá se za ty ne-pěkné, jak to zkazil a tak… Jen aby pak nebylo pozdě pro Tebe.
13:28
Shaly: Jsem ráda, že mě na to upozorňuješ. Je to pro mě důležité. Je to takový přetlak. Přesně vytyčuju, kdy ke komunikaci může docházet a kdy ne. Jsem připravená to zvládnout.
Dee: Potřebuješ s ním být v komunikaci nebo se snažíš vyhovět jeho potřebě?
13:31
Shaly: Vždycky pro mě bylo důležité vědět, jak se má… Teď je to však především kvůli jeho potřebě… Potřebovala bych si dát chvíli pauzu.. Můžeme?
13:33
Dee: Bude to znít asi trochu hnusně, ale jak se má, víš. Nemusíš naplňovat jeho potřebu a tím ztrácet svoji. Timebreak.
(o chvíli později)
13:52
Dee: Jenom tak orientačně, kolik času pro sebe teď potřebuješ?
13:54
Shaly: Dej mi tak hodinku…
Dee: OK
(později)
14:46
Dee: Už lepší?
14:51
Shaly: Lepší. Jen ještě přišla Natálie. Malý moment.
Dee: Jistě.
15:16
Shaly: Tak už jsem tu. Natálie mi tady líčila další zážitek ohledně Gabriela a do toho volala mě na telefon její dcera, že jí máma nezvedá telefon.
Dee: Pěkně zamotané.
15:17
Shaly: No, hlavně je neuvěřitelné, co se Natálii stalo v pondělí.
Dee: Co se Natálii stalo v pondělí?
15:20
Shaly: Přišla jí na pokladnu paní a ta si všimla, že je Natálie nějaká smutná. Tak se jí na to ptala. A Natálie jí řekla, že jí zemřel vnuk. Ta paní jí řekla, že kdyby přes okýnko mohla, tak jí podá ruku a obejme ji. Před čtyřmi lety jí zemřel syn ve stejném věku jako Gabriel. Byl stejně vysoký, šlo mu na co sáhl, vysokoškolák a vyhořel. Zkolaboval a deset dní umíral v nemocnici. Tak Natálie vyšla z pokladny, paní jí podala ruku a objaly se. A dnes se zdál Natálii sen, že je na louce, běží k ní Gabrielovi rodiče, a ona drží v náručí Gabriela zabaleného v bílém padáku…
Dee: Trochu mě děsíš, Shaly. Hned mám plno fantazií. To je opravdu zvláštní shoda…
15:22
Shaly: Velmi zvláštní… možná se skutečně přitahují lidi se stejnými osudy…
15:23
Dee: Tomu věřím. Měla jsi čas promyslet naše setkání?
15:25
Shaly: Dáš mi čas do zítra? Chci si tím být jistá, až takové rozhodnutí udělám.
Dee: Dobře. Chápu to tak, že teď o tom pochybuješ.
15:26
Shaly: Jedině o sobě.
Dee: O sobě?
Shaly: Abych to zvládla.
Dee: Z čeho máš strach?
15:28
Shaly: Právě že ten strach je takový imaginární. Potřebuju ho vstřebat. To takhle přes den mezi lidmi a v komunikaci na všechny strany nedám.
Dee: Imaginárnímu strachu nerozumím.
15:30
Shaly: No, já právě taky ne. Není to strach z ničeho konkrétního. Jen strach. Divný a neuchopitelný.
15:33
Dee: Uvidíš se dnes se Supermanem?
15:34
Shaly: Neuvidím.
15:35
Dee: :-( Ale mít čas jen pro sebe je taky důležité. – Napadlo mě, řekla bys mi, kdyby měla anabáze řešení s Princem face to face pokračovat?
15:37
Shaly: Já si z toho taky nedělám hlavu. Aby spolu lidé mohli být, musí umět být i bez sebe. Mám večer sraz se sestrou a mámou. – Pokud o to stojíš, tak ano.
15:38
Dee: To jsi napsala hezky – aby spolu mohli lidé být, musí umět být i bez sebe. – Ano, stojím o to.
15:41
Shaly: Pak o tom vím a řeknu Ti, kdyby se něco takového stalo. – Opravdu tomu věřím. Nechci, aby se kvůli mně chlap zbavoval svých kamarádů a zájmů. Nakonec i já mám hodně kamarádů a zájmů.
15:42
Dee: Dohodnuto. – To není zdravé zbavovat se svých věcí v domnělé představě prospěšnosti pro vztah. Vrátím se ještě zpátky k Supermanovu jménu – psala jsi, že to má být překvapení. Překvapení pro mě? Nebo pro víc lidí?
15:45
Shaly: Pro Tebe. :)
Dee: Ty pro mě chystáš překvapení? :-)
Shaly: Ano. :)
15:46
Dee: Budu překvapená z toho, kdo to je nebo ze způsobu, jakým se to dozvím? :-)
Shaly: Ze způsobu, jakým se to dozvíš. :) Překvapená budu já, když Ti to jméno něco řekne. :)
15:47
Dee: Mám jeden tajný tip. ;-)
Shaly: Nebudu se doptávat, abych to nezkazila. :)
15:48
Dee: Ani bych Ti to neprozradila, abych Ti nekazila radost. :-)
Shaly: Hezké. :)
15:50
Dee: Možná se v tom teď patlám až nezdravě moc. Ale pořád o tom přemítám. Jaký způsob sdělení by byl vhodný. Jak dát Princovi informaci o našem kontaktu. Jakou informaci mu vlastně dát. A zeptala bych se Tě, jestli o tom máš nějakou představu, ale vím, že toho už dneska bylo tolik, že mi s největší pravděpodobností napíšeš, že ne.
15:55
Shaly: Představu nemám vůbec žádnou. Nakonec si říkám, že si o to řekne situace sama. My se spolu ještě musíme vidět. Má doklady a klíčky od mého auta.
15:56
Dee: Proč má doklady a klíče od Tvého auta?
15:59
Shaly: Ještě před Zemí nezemí mi ohledně auta s něčím pomohl. Nemohla jsem říct tátovi, nikdo další v tu chvíli po ruce nebyl a Princ se mi nabídl.
16:01
Dee: Aha… promiň, že se tak ptám. Jen mi teď dochází, jak zkreslené informace mi vlastně včera podal.
Shaly: Jak to?
16:02
Dee: Tak například ohledně vašeho kontaktu se vyjádřil tak, že jste si občas napsali a párkrát se viděli.
16:06
Shaly: No, to je v podstatě pravda… Až na to auto.
Dee: V tom případě je otázkou, co je pro koho párkrát. Pro mě je párkrát tak jednou dvakrát za měsíc… Promiň.
16:10
Shaly: Proč se omlouváš?
16:18
Dee: Já ani nevím.
16:20
Shaly: Máš pocit, že se ptáš moc?
16:21
Dee: Asi jo… Ptám se moc? Vždycky mám spoustu otázek.
16:26
Shaly: Ptáš se hodně, ale já s tím nemám problém. Na co umím odpovědět, odpovím, když neumím, řeknu to.
16:28
Dee: Ptám se hodně. Nikdy jsem to nezkoumala, co za tím mám, ale mám to takhle. Děkuju za Tvůj přístup. Asi to je jediný způsob, jak si dokážu udělat ve věcech jasno. Potřebuju vědět. Ne si myslet nebo se domnívat. A jak to píšu, tak už vlastně vím i proč.
16:31
Shaly: Mně se tenhle přístup líbí. Někdy je to náročnější. Taky volit ta správná slova, ale já to ráda. Superman se taky pořád na něco ptá. :)
16:32
Dee: Jsme holt zvídaví jedinci. :-) Co se Ti na tom přístupu líbí?
16:34
Shaly: Je to otevřené. Posouvá to věci dál. A když je komunikace upřímná a v pravdě, vždycky z toho vzejde něco nového. Přináší to rozmanitost, možnosti, volbu.
16:35
Dee: Jo. :-) Líbí se mi, jak to vnímáš. Už jsem se – nejednou – setkala s tím, že moje otázky jsou moc.
16:37
Shaly: Myslím, že je to proto, že lidé jsou často líní přemýšlet a nebo narazí na něco uvnitř sebe, co jim není příjemné. Než aby to pojmenovali a tím to dostali pod kontrolu, řeknou Ti, že se moc ptáš a obrátí to proti Tobě. Klást otázky je stejně odvážné jako na ně odpovídat.
16:38
Dee: Ano… na to jsem často narážela u Prince.
16:41
Shaly: Ano… Otázka se často vracela jako agresivní bumerang. Pak už člověk nemá chuť se ptát.
Dee: Taky s ním máš tuhle zkušenost?
16:44
Shaly: Ano. Ztratila jsem chuť se ptát.
16:46
Dee: To mu, myslím, mohlo vyhovovat. Nedivím se Ti.
16:48
Shaly: Myslím, že i tím mě ztratil.
16:49
Dee: Hmm… asi i kolotočem lží a polopravd…
16:50
Shaly: Bylo to vyčerpávající. Superman mě nevyčerpává, ale nabíjí.
16:52
Dee: A teď ta komunikace s Princem Tě nevyčerpává? Jsem ráda, že Superman má dobíjecí schopnosti. :-) A já Tě nevyčerpávám?
16:55
Shaly: Vlastně ano… Ale jinak. – Ty mě nevyčerpáváš. Já komunikaci ráda. Jen se nad něčím musím někdy déle zamyslet, abych zjistila, jak to mám. Je to inspirativní. :)
16:56
Dee: Nedám s těmi otázkami pokoj. :-) Jak jinak?
Shaly: Jak jinak. :)
16:57
Dee: Skrze Tvoji otevřenost a ochotu odpovídat vnímám, že Ti to vlastně může být i k užitku, že Tě svou zvědavostí přivedu k věcem, o kterých jsi třeba nepřemýšlela nebo nevěděla, jak je máš. :-) Já si umím představit vyčerpání to první, ale tohle „jinak“ neumím.
16:58
Shaly: Vnímám to stejně. Někdy si říkám, jestli Ti na oplátku nenabízím málo.
16:59
Dee: Jak jinak? Ještě jsem se to nedozvěděla. :-)
17:01
Shaly: Jinak… Vyčerpávající je to v tom, že jsem pozorovatelem něčeho nepříjemného, co ovšem nemůžu nijak změnit.
17:03
Dee: Můžeš to změnit, Shaly – nemusíš být tím pozorovatelem. Máš možnost volby. Jen Tě na to chci upozornit.
17:16
Shaly: Musím běžet za tou sestrou.
17:17
Dee: Dobře. Budu ráda, když se brzy ozveš.
17:18
Shaly: Ozvu se, jak jen to půjde. Dnes bude asi dlouhá noc. :) Opatruj se, Dee. A udělej pro sebe dnes něco pěkného.
17:20
Dee: Doufám, že si ten společný čas pěkně užiješ a budeš víc se sebou. Bez záchranářských sklonů. ;-) Vím přesně, co pro sebe dnes udělám. Až přijdu domů, budu cvičit, pak sprcha, nějaká večeře a buď budu pracovat na Bílé vlajce nebo budu pokračovat v práci na kuchařce. Takže program by byl. :-)
17:29
Shaly: Ty děláš na kuchařce? Miluju kuchařky. Ráda vařím.
17:30
Dee: No – dělám na kuchařce – lepím si různé recepty do takového velkého sešitu. :-) Teď už máš zase pro koho vařit. :-) Doufám, že Superman požívá normální stravu?
17:32
Shaly: Taky už jsem to vyzkoušela. Vypadal, že jsem prošla na jedničku. Je to normální chlap.
Dee: Co jsi mu připravila?
17:33
Shaly: Zapékané brambory na plátky, proložené cibulí a vepřovou panenkou. Opepřené, osolené. A na závěr prolité smetanou s hořčicí a medem. Dneska mi psal, že je vděčný za každou snídani a i večeři, kterou mu dělám. Nebere to jako samozřejmost. Snad mu to vydrží. :)
17:34
Dee: To je moc hezké, Shaly. Víc takových chlapů! Nejen, aby si to uvědomovali, ale aby to taky uměli sdělit. – Mmmmmmmmmmmm – tak to muselo být vynikající! To budu muset někdy vyzkoušet!
17:36
Shaly: To on umí. Nesmím ho zkazit. Chválil a přidal si. – Zkus. Je to výborné. Naučila mě to máma.
17:36
Dee: Vidíš… mě máma vařit neučila. :-(
17:37
Shaly: To je škoda. Můžeš si půjčit tenhle recept, i když je “jen” od mojí mámy. :)
17:38
Dee: No jo no… Tak jo. :-)
Shaly: :)
17:39
Dee: Spoustu jsem toho odkoukala a naučila se podle sebe. Metoda pokus-omyl, ale vždycky jsem to statečně snědla. – Na čem jste vlastně byli včera v kině?
17:42
Shaly: Já jsem taky takový experimentátor. V kuchyni experimentuju ráda. Myslím, že na to mám docela cit. Ale vždycky jsem nervózní, když dávám někomu něco, co jsem uvařila. Byli jsme na The Great Gatsby. Byl to úžasný zážitek. Měla jsem pocit, jako když jsem na rande poprvé. Ten večer byl skvělý.
17:44
Dee: To zní tak hezky.
17:45
Shaly: Musím si přečíst ten román. Příběh je skvělý. Je o muži, který pro svou lásku vybuduje velkolepou rezidenci, aby spolu mohli opět žít a milovat se. Ale ona ho zradí a on je zastřelen automechanikem pod vlivem nepravdivých zpráv.
17:46
Dee: Začátek zněl dobře, ale závěr…?
Shaly: To je ovšem velmi neúplná zkratka.
17:47
Dee: :-)
Shaly: K filmu bych měla pár výhrad, ale celkový zážitek během večera byl dokonalý.
Dee: A o to přeci šlo, ne? :-)
XLIV. chat