Ahoj Dee,
Odkud bych to vzala… V Tvém dopisu je opět velké množství podnětů… Tak od začátku…
S čekáním na dopis nemám problém. Vždycky se na něj těším a jsem velice trpělivý člověk (občas mi to komplikuje život), takže mě těšení se během čekání baví. A pak jsem opravdu šťastná, když ty Tvé řádky přijdou. A já vím, že přijdou. :)
Sportovní Země nezemě. Je to opravdová paráda. Dnes jsem tedy měla trochu krizi, ale s tím se třetí den počítá. Tak si teď dávám oddechový čas, abych zítra byla zase platná a použitelná. Jak to tu vypadá… Každý den kromě středy máme dvoufázový trénink. Mezitím je volná hra. Takže v podstatě pořád hraješ a hraješ. Myslím, že fyzicky budu úplně hotová, ale psychicky totálně odpočatá. Strašně dlouho jsem něco takového potřebovala. S klukama, kteří mě sem přivezli, je legrace. Jen je toho testosteronu někdy trochu moc. Pořád se předvádějí a jeden z nich by mě vážně rád uhnal na dovolenkové dobrodružství, zkouší to někdy fakt vehementně. Možná mu na to jiný holky skáčou, ale tady chlapec narazil. Mám pocit, že čím víc vytyčuju meze, tím víc se on snaží, protože nedokáže pochopit, že všechny holky nejsou stejný. Je nás tady asi pětadvacet. Jsme rozděleni do tří skupin. Já hraju v mixech, tzn. že je v páru vždy holka a kluk, kteří hrají spolu. Ve skupině je nás osm. Je to moc příjemná skupina. Jsou tam páry rozdílných věkových kategorií. Je tady taky jeden starší pár, se kterým bydlím na pokoji a ti jsou fakt úžasní. Jet sem bylo moc dobré rozhodnutí.
Mlčení a ticho. Nacházím další shodu. Mám to stejně. Prostě někdy potřebuju být se sebou. Takovým způsobem regeneruju, abych se mohla vrhnout do dalších společenských výměn. Jen to nicnedělání mi moc nejde. Ale na tom zapracuju.
Já mám hrozně ráda zoo. Dlouho jsem tam ovšem nebyla… Tvůj popis byl tak úchvatný, že to po návratu do Velkoměsta hned napravím. Chci vidět slůně! Drbání tapíra Ti mohu jen tiše závidět. Myslím, že hlazení zvířat hrozně uklidňuje. My tady máme takového legračního buldoka. Ryje nosem v písku a přichází se v pravidelných intervalech pohladit. Je to milé zvíře. Včera ho k lavičce, kde jsem seděla, přitáhla malá holčička a pravila, že jsou kamarádi. Tak jsem se jí ptala, jak dlouho. A ona na to, že se před chvílí potkali na pískovišti. Jak je ten dětský svět krásný! Dlouho se nezdrželi, psík odtáhnul holčičku na další drbání.
Supermanovo jméno Ti zůstává utajeno… Asi to tak mělo být. Ještě asi není čas. Nevím, proč, protože pochybuju, že byste se mohli znát, ale kdo ví…
To je dobře, že řídíš ráda. Já a auto – to je velký problém. Mám řidičák od osmnácti, auto by mi občas dost usnadnilo život, jenže jsem si vytvořila totální psychický blok. Neřídila jsem špatně, vlastně mi to šlo. Myslím, že změna nastala tehdy, když se mi před už dlouhou dobou vešel celý náklaďák do slepého úhlu, zachránila jsem to na poslední chvíli, ale od té doby vnímám auto jako zbraň a já zbraně nerada. Několik lidí se to už pokoušelo změnit… Zatím se to nikomu nepodařilo.
Jak jsi vyřešila své myšlenky ohledně podnětu od kamarádky?
Myslím, že se mi kroky a rozhodnutí usadily. Vím, že jsi zvědavá, taky bych byla. Ale ještě mi dej nějaký čas, abych je mohla uskutečnit a potvrdit si je po návratu do Velkoměsta. Už vím, co chci a jak to chci. Teď už to musím jen vykonat.
Ano, Dáma s kaméliemi mě nepřestává fascinovat. Nejsem teď o moc dál. Markéta pozvala Armanda k sobě, ale náklonnost popírá. Mezitím ze svého života vypuzuje hraběte, který je jí fascinován. Markéta nemá ráda svůj způsob života, jak získává to, co potřebuje, ale nedokáže to změnit. – Vím, jak to myslíš. Mohla bych mít tendenci rozhodovat za Supermana v jeho zájmu. Nakonec to je jedna z věcí, o které pořád ještě přemýšlím… Snad jen otec by mohl být nahrazený Supermanovým věkem. Někdy mám pocit, jako bych se bála cítit se v něčem dobře… To je fakt zvláštní, jak jste přišli všichni v podobném čase – Ty, Dáma a Superman… Nepřestává mě to udivovat.
Jsem strašně šťastná, že se Ti Tvoje první přezdívka líbí. Naplňuje mě to takovým vnitřním uspokojením, že jsem mohla darovat něco pěkného a není nic hezčího než darovat jméno. Trochu mi to připomíná Nekonečný příběh…
Já nenávidím oslovení Michala, mám u toho obrovské pocity provinění…
Jak to vypadá s mojí touhou… :) Sílí každý den a vede mě správným směrem. Posiluje moji možnost uvěřit. Je to pro mě velká věc.
Naprosto sdílím Tvé přesvědčení o ženatých mužích. Jen je zvláštní, že my, svobodné ženy, cítíme potřebu na to upozorňovat, zatímco ženatí či zadaní muži si s tím hlavu příliš nelámou. Mám se příliš ráda na to, abych své tělo i svou mysl dávala všanc a k dispozici k něčemu, s čím se nebudu umět vyrovnat. Přesto jsem jednou takovou chybu udělala, protože jsem uvěřila, že se stalo něco výjimečného. A pak jsem pochopila, jak moc jsem se mýlila a bylo to pro mě dostatečnou výstrahou. Ale tento ojedinělý případ bych nechala spát. Je to dávno uzavřená věc.
Doufám, že se se Samsonem máte dobře. Já zatím marně hledám nějaké pohledárium… Tohle je fakt divná zóna, ale nějak to vyřeším. Když jsme včera vyjeli s pár lidmi na výlet, myslím, že jsem zahlédla poštu. Pohlaď za mě Samsona, Dee! A opatrujte se! A napište, co zajímavého se vám přihodilo, protože se pořád něco děje, když se člověk dobře dívá kolem sebe. A Ty se dobře koukáš, Dee…
Posílám pár zrnek písku po větru, snad doletí až k vám…
Shaly
76. dopis