8:54
Shaly: Dobré ráno, Dee! Za chvíli se vrhnu na dopis pro Tebe… Jak jsi se vyspala?
9:21
Dee: Dobré ráno Shaly, docela hezky, ještě se válím. Jak Ty?
9:22
Shaly: Já výborně!Odpadla jsem po těch několika dnech strašně brzo a dlouho jsem se tak dobře nevyspala.
Dee: Prima. :-)
Shaly: Teď jsem našla doma Dámu s kaméliemi. Otevřela ji na náhodné stránce a byl tam tenhle odstavec… Fakt zvláštní:
„Příroda se vždy pojí s láskou a je to správné, protože nic tak neorámuje ženu, kterou milujeme, jako modré nebe, vůně, květiny, vánek a nádherná samota polí a lesů. Ať milujeme ženu sebevíc, ať jí sebevíc důvěřujeme, ať nám její minulost poskytuje pro budoucnost sebevětší jistotu, jsme vždycky víceméně žárliví. Jestliže jste byl někdy zamilován, hluboce zamilován, jistě jste pocítil potřebu odloučit od světa bytost, s kterou jste chtěl být docela sám. Zdá se, že i při nevšímavosti ke svému okolí ztrácí milovaná žena na své vůni a osobitosti ve styku s jinými lidmi a věcmi. Já jsem to pociťoval mnohem silněji než kdokoliv jiný. Má láska nebyla obyčejná láska. Byl jsem zamilován snad stejně jako jiní muži, ale do Markéty Gautierové, což znamenalo, že v Paříži jsem mohl na každém kroku potkat muže, který byl nebo zítra bude jejím milencem. Ale na venkově, mezi lidmi, kteří nás nikdy neviděli a nedbali o nás, v nitru rozkvetlé jarní přírody, vzdáleni městského hluku, mohl jsem milovanou ženu skrýt a milovat bez zahanbení a bez obav.“ – Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi
9:26
Dee: Jak tomu rozumíš?
9:28
Shaly: Ono, to vlastně koresponduje s mými pocity… Taky si vzpomínám, že jako první zmínil to, že se mu líbilo, že Armand odvezl Markétu na venkov, aby se tam s ní schoval… Mám pocit, že by se mnou chlap musel tohle udělat… Vytrhnout mě chvíli z mého prostředí, z velkého množství lidí, kteří jsou na mě různě napojení…
9:29
Dee: Vidíš, to je až ke konci toho textu. Mě víc zaujal začátek. A ano, s tím souhlasím. Unést Tě někam daleko.
9:30
Shaly: A já se zatím budu unášet sama. :)
Dee: Teď vlastně budeš ale mimo svoje kontakty, ne? Země nezemě.
9:31
Shaly: Ten začátek toho textu mi taky přišel hodně zajímavý. Tak křehký a nebezpečný zároveň. – Ano, teď budu chvíli skutečně jen sama se sebou. Strašně se na to těším. Myslím, že to přišlo ve správnou chvíli.
9:34
Dee: Jsem z toho v napětí za Tebe.
9:36
Shaly: Díky. A promiň, že jsem to na Tebe přenesla, ale přišlo mi to nesmírně vzrušující… Mám pocit, jako kdybych strašně ostře viděla. Všechno se mi v něco spojuje…
Dee: Jaký promiň?
9:37
Shaly: No, nevím, jestli to na Tebe můžu takhle valit, když ještě odpočíváš…
9:38
Dee: Moc se mi líbí být u toho alespoň takhle zprostředkovaně. A nepřemýšlej za mě, prosím. :-)
9:39
Shaly: Ok. Už nebudu. Jsem ráda, že to se mnou někdo sdílí a rozumí.
9:40
Dee: Samson se mi snaží vylézt na hlavu! Budu ho muset zkrotit snídaní. A vymyslet mu program.
9:41
Shaly: To je uličník! Ale on to myslí dobře. Co si dáte?
9:43
Dee: Vidím to na ovesnou kaši s kakaem, banánem a hroznový vínem. Co máš Ty?
9:50
Shaly: Júúú, vy se máte! To musím ještě vymyslet… Asi to budou vajíčka… Nebo přesnídávka.
9:53
Dee: Vajíčka jsem taky zvažovala, ale kaše je rychlejší a chceme se Samsonem ovoce. Jdeme na to, vylezu z postele na devět. Devět. Tak.
Shaly: Teď jsem zasmála nahlas.
9:54
Dee: Ale já fakt vylezla. :-)
9:55
Shaly: Já vím. Na devět. :)
9:56
Dee: No. :-)
XXX. chat