Ahoj Dee!
Tak sedím ve vlaku. Konečně mám trochu klidu na napsání důstojného dopisu. Vlakem jezdím moc ráda. Vlastně mám ráda cesty jako takové. Zase to mé přemýšlení v pohybu. Nikdo na mě nemůže a já mám čas jen na sebe.
Otázky v nejasnostech mě opravdu neobtěžují. Já raději otázky, než nejasnosti. Až se mi na něco nebude chtít odpovídat, řeknu si.
Víkend nakonec vůbec neproběhl ve znamení míru, klidu a pohody, ale přesto byl hezký a přínosný. Ačkoliv mé plány byly původně úplně jiné, nakonec vše dopadlo jinak. V pátek večer jsem se se ségrou projížděla po kraji a hodně jsme mluvily. Bylo to fantastické. Původně jsem se ještě v noci chtěla vrátit domů, ale nakonec jsme se tak zdržely, že jsem už přes město zpátky domů nejela a zůstala u mámy, kde jsem spala na gauči a celou noc po mně skákal Kočour. V sobotu jsem si popovídala s mámou a kolem poledne odjela domů, kde jsem měla sraz s kamarádkou, trochu jsme pracovaly, hodně si sdělovaly novinky a jedly u toho čokoládový, tvarohový a ovocný dort. Večer jsem jela na „hokejový“ sraz s kamarády, kde nám Lisa předvedla svého nápadníka.
Druhý den odpoledne jsme ve větší skupině navštívili nemocnou Čtenářku, která má něco se štítnou žlázou a nemůže už druhý měsíc chodit ven. A pak jsme jeli na odbíjenou, kde jsme si zahráli i v dešti. Večer jsem byla úplně mrtvá. Byl to plný, ale zároveň naplněný víkend.
Ten sen o babičce mi připadá úžasný. O sny se zajímám hodně. Nevím o nich zdaleka tolik, kolik bych chtěla, ale sny jsou pro mě hodně důležité. Hodně svých snů si pamatuju. Chtěla bych si konečně začít vést snový deník, jen na to sbírám sílu. Pokud si dobře vybavuju informace z jedné odborné knížky o snech, abych si udělala co nejlepší záznamy, budu se muset budit v určitou dobu. Musím si to ještě pořádně nastudovat. Sny jsou pro mě taky ukazatel únavy, když si přestanu pamatovat své sny, vím, že už jsem to přešvihla a že je potřeba zpomalit. Děje se mi to teď, takže vím, že je čas sundat nohu z plynu.
Pan Záhada mi právě s Trenérem nekoresponduje vůbec. Prostě se objevil a najednou tu je. Potřebuju si teď prožít plánovaný výlet do Země nezemě, kde budu mít čas jen sama na sebe a kde, jak doufám, si hodně věcí srovnám.
S magickým slovem „doptat se“ se naprosto ztotožňuju. Myslím, že to slovo má nesmírný půvab.
Rodinné vztahy jsou fakt složitá věc. Jsme nastavení tak, že bychom měli milovat svou rodinu, své rodiče, ale nikdo z nás si je nemohl vybrat. Můžeme si vybírat své přátelé, své partnery i své nepřátelé (i když já na nepřátelství nevěřím), ale rodiče si vybrat nemůžeme. Stát se rodičem je obrovská věc, někdy přemýšlím o tom, jestli na to vůbec mám. Když vidím, jak je možné dětem ublížit, často i nevědomě či nechtěně. A děti (kterými jsou i naši rodiče) se s tím celý život potýkají. Lidský kontakt není bez zranění, to víme, ale jak dlouho to víme, jako děti jsme s něčím takovým nepočítali…
Někdy mám z Tebe pocit, že se hrozně bojíš, abys druhého neztratila… Potřebuješ se ubezpečit o tom, že tady je, že na Tebe nezapomněl… Mám fantazii, že když někoho začneš mít ráda a „zvykneš“ si na jeho „přítomnost“, jsi pak hodně zranitelná, ale o tom už jsme si taky psaly, mít někoho rád, znamená otevřít se, důvěřovat, a tím se stáváme zranitelnými… A protože to víš, tak asi dlouho trvá, než k sobě někoho pustíš, takové lidi si pečlivě vybíráš… Myslím, že Tě hodně zraňuje, když takový člověk vůči Tobě pochybí. Myslím, že ráda ve vztazích udržuješ určitá pravidla, která by mohla zabránit pozdějším zklamáním… Možná se pletu… ale pokud to tak je, tak to musí být hodně nepohodlné, „nesvobodné“… Jsi silná a krásná žena, které několik lidí v životě hodně ublížilo. Tak to na mě působí…
Nejsem si teď jistá, co přesně by Tě zajímalo ohledně „čtyřletého průšvihu“… Byla to doba, kdy jsem byla absolutně nesvobodná ze své vlastní vůle… Neustálý boj se sebevědomím… Už bych se tam nechtěla vracet. Líbí se mi tam, kde jsem teď.
Posílám Ti zpátky Samsona, je z víkendu se mnou nějaký unavený. :) Měla jsem ho k Tobě poslat dřív, ale když jeho všechno hrozně zajímalo. On Tě má rád, Dee, vážně hodně. A na tomhle výletě se mu nelíbí…
Shaly
64. dopis