Milá Shaly,
hlásím se s několika řádky. Zmínila jsem, že po přečtení Tvého dopisu jsem se neusmívala – poprvé. Bylo to tak. Jen to deklaruje, jak se nerada přetvařuju a jsem přímá – opět. Byl to první pocit, první, čeho jsem si u sebe po přečtení všimla a dala jsem Ti to vědět.
Těší mě, jak rychle ses našla v Shaly. Mi to k Tobě prostě sedí. Je to takové měkké, něžné, ženské…
Taky bych byla obezřetná, kdyby mi nějaký muž jen tak nezištně pomáhal. Ale zatím mám pocit, že pan Záhada má čisté úmysly. Myslím, že kdyby je neměl nebo Tě chtěl zranit, poznáš to. Řekla bych, že Ti dobře funguje intuice. Jen ji někdy neposlechneš a zpětně si řekneš – vždyť jsem to stejně věděla.
Objasni mi, prosím, jak vzniklo Tvé přátelství s Natálií. Mezi vámi je přece víc jak generační rozdíl. Přitom vaše přátelství trvá už několik let.
Zamýšlím se nad Tvým posledním pracovním zážitkem a nejsem si jistá, že to chápu správně. Mám hledat souvislost mezi rozhovorem a smrtí Gabriela? Jde o tu zkušenost, kterou jsi při hovoru udělala nebo o to, že ses druhý den od Natálie dozvěděla, co se stalo? Vím, moc otázek, ale neumím se v tom vyznat a zajímá mě to.
Pak mě ještě napadlo, včera ses zmínila, že jsi o mě mluvila s Natálií. Tak jsem si zkusila představit, jak se to vlastně stalo, co jsi jí o mě asi řekla? Jak jsi mou “postavu” uvedla? A s tím souvisí další otázka. Ví o mě Tvoje máma? Přemýšlela jsem o tom a dospěla jsem pro sebe k závěru, že jsi jí to řekla. Teď si ho chci ověřit. Myslím si, že jo. Já jsem to mámě neřekla. Udělala bych to vlastně ráda, ale nejde mi to. Teď mě to štve a mrzí zároveň. Zase jsem někde hodně daleko a zase tu cestu budu muset projít znovu. Kolikrát ještě? No….to si jen tak uvažuju „nahlas“.
Říkám si, co by bylo špatného na tom, mít před očima Gabriela při čekání na spánek? Co Tě na tom tolik děsilo?
Jo… slunce by se hodilo jako sůl, ale Samson Ti ho jistě alespoň z poloviny vynahradí svou roztomilostí, dětskou hravostí, pleskáním ocasem, a když ho pověříš bojovým úkolem – ulov jablíčko – bude nadšením bez sebe a přinese Ti nějaké šťavnaté, co Ti bude chutnat.
Čtyřletý průšvih s Princem… míněno od doby, co jste se oficiálně rozešli? Když jsem tohle období zmínila, začalo ve mě narůstat nějaké napětí. Možná je to vědomím, že tohle téma pořád visí ve vzduchu a bude potřeba ho otevřít a pročistit. Problémy s důvěrou chápu. Ale nerozumím té části se sebevědomím.
Z toho Tvého posledního odstavce mám trochu pocit, jako by sis pořád dávala pozor i na mě. Možná proto jsem po přečtení neměla ten úsměv. Protože mi to přišlo, jako když přesvědčuješ sama sebe. Jako bych Tě měla znovu a znovu ujišťovat o tom, že nejsem nepřítel, že naší komunikace nezneužiju a tak dál. Můžu Tě ujistit občas, bude-li to potřeba. Ale nemůžu to dělat pořád. Možná se mýlím, pak mi promiň. Ale ten pocit je tak silný…
Dee