Shaly, Shaly, Shaly… :-) (To jsem dobře vymyslela.)
Stále oceňuješ mou přímost? Mi to ani nepřijde, že bych byla nějak obzvlášť přímá. Jakože ne nijak výrazně, prostě tak normálně, jak mi to je přirozené a myslela jsem si, že se toho ani nedá všimnout. A Ty to dokonce oceníš.
Pan Záhada je opravdu záhada. Snažím se si to představit, jak ses s ním asi měla, ale moc mi to nejde. Jsem teď myšlenkama úplně v luftě. Pocit, že je někdo vlastně blíž, než bych chtěla, znám. A udělám si to tak sama, protože já ho pustím blíž. A pak jenom valím oči (a to mi jde moc dobře), jak je blízko a začnu se bát a přemýšlím, jak ho zase vystrkat za červenou čáru. Preventivně proto k sobě nikoho nepouštím. A když už, tak je to dlouhý proces, třeba na půl roku.
Dávat si za vinu rodinné situace… uf. To je hodně těžký. Smířit se se svým vzhledem? Vždyť jsi krásná ženská! Co se Ti na sobě nelíbilo?
Ani nevíš, jak mě těší, že teď už se ráda máš. Že si dokážeš odpustit, že nejsi dokonalá. Pro Trenéra třeba dokonalá jsi, co Ty víš.
Dlouho jsem se neměla ráda. Přijmout sama sebe se mi podařilo asi až s odeznívající pubertou, a to jenom hodně zhruba. Pořád na tom dělám a dělá mi to radost. Cítím se se sebou mnohem líp. Někdy si i řeknu, že se sobě líbím. To je to nejvíc, co mi zatím jde.
Ještě mě napadá k té mé přímosti – všímáš si jí, víš, že tu je. Nehraju hru. Mám pocit, že ještě maličko potřebuješ ujistit, že téhle komunikace, tohohle vztahu, nezneužiju. Nezneužiju.
Jdeme se Samsonem vymýšlet program na podvečer/večer. Musím mu obstarat buřty. Kolik jich tak může sníst? Neboj, poženu ho v rozumném čase do postele. Ale myslím, že to ani nebude potřeba, protože bude tak utahaný, že jen pleskne ocasem o zem a bude chrnět. Pelíšek má přichystaný.
Až by se mi chtělo omluvit se, že tenhle dopis není stejně dlouhý jako předchozí. Není, no. Vyšlo mi to zrovna takhle. Nechci plácat jenom proto, abych napsala víc řádků. To bys neocenila.
Hezkou kouzelnou noc, Shaly.
Dee
59. dopis