Ahoj Dee!
Konečně jsem se k tomu dostala. Musím si to napsat v ruce, potřebuju se vracet k Tvému dopisu a zároveň potřebuju vidět, co píšu. :)
Kde začít… Je toho tolik!
Že bych začala nejdřív tím, co jsem ještě chtěla napsat a nenapsala? Cítím se teď v takovém horečném stavu. Chci toho sdělit tolik najednou, že mě to úplně… Cítím se jako sopka před výbuchem! Děje se toho tolik! Musím se trochu uklidnit… :) Ale mám takový strach, že něco zapomenu…
Návrat k včerejšímu dni. Tak zaprvé „ranní“ zážitek. Dostala jsem u mámy snídani. Byla jsem sama v jejím bytě. Odchází velmi brzy do práce, má to tak ráda, ráno v kanceláři nikdo není a má víc klidu na práci. Bylo asi půl sedmé. Rozhodla jsem se, že se u snídaně na něco podívám. Televize mě nebaví, ale vzadu byla v televizi vsunutá flashka, a tak jsem prozkoumala, co je na ní. A byl tam taky jeden díl seriálu Glee (novodobý americký fenomen těžící z úspěšných a oblíbených, známých i méně známých songů). Ten díl začínal tou písničkou, co mi zněla v hlavě, vrací se ke mně docela periodicky – je to právě „Your Song“ od Eltona Johna. Ten díl byl hodně jiný než ostatní, nebo jsem ho tak vnímala. Jeho téma bylo: Řekni tomu druhému, co k němu cítíš, řekni, co mu potřebuješ říct, udělej to, protože zítra může být konec světa, protože nikdy nevíš, která minuta by mohla být Tvoje poslední… Tohle téma se mi vrací. Pořád a pořád. Pořád slyším: Neměj strach, když chceš udělat něco hezkého, když chceš říct něco hezkého – udělej to, řekni to. Teď. Zítra může být všechno jinak.
A tak jsem včera něco takového udělala. A dnes znovu. A cítím, že se mi to vyplatilo. Cítím možnost, která tu dříve nebyla. Mluvím teď o Trenérovi. Trénink mám vždy ve čtvrtek a v pátek. Ve čtvrtek sama, v pátek se dvěma Najádami. Jenže tenhle pátek jedna nemohla a druhá se z osobních důvodů zasekla v Medovicích. A já jsem přemýšlela o tom, jestli ten trénink nezrušit. Neudělala jsem to. Chtěla jsem jít. A tak jsem šla. A byl to asi nejhezčí trénink, jaký jsem doposud měla. Nevím proč, ale on se mi najednou víc otevřel, bylo v tom spoustu porozumění a nebo možná spíš touhy po porozumění. Hodně se pohádal s kolegou. Chtěl mi to říct. Sám s tím začal. Dostali jsme se k tomu, co často spolu „řešíme“ my dvě, Dee! Dostali jsme se k tomu, že člověk má poslouchat svůj vnitřní hlas – to, jak se v čem cítí. Mluvil o tom, že chce skončit v současném působišti a přejít jinam. A já věděla, jak se cítí, dokázala ho podpořit v ten správný moment a říct k tomu ty správné věci. Nikdy nebyl tak blízko. Mimo jiného jsem se i dozvěděla, kdy se narodil a to je další pecka. Narodil se 23. října – na pomezí mezi Váhami a Štírem, jak to sám pojmenoval. To leccos vysvětluje. Od kluka jako on bych to nečekala. A on se ode mě dozvěděl, že cítím tzv. „špatnou práci s míčem“. Dobrý úder je totiž doprovázen dobrým pocitem bez únavy, s harmonií, s pocitem dobře investované energie. Ten špatný Tě stojí všechny síly. Měl z toho radost. Já totiž konečně obstojně podávám horním podáním – novinka! A jsem řekla mu, co mě k tomu nakonec dovedlo: to, že se nechci unavit. Podíval se na mě, jako bych vymyslela citát století nebo našla lék na rakovinu, a řekl: „Ty vůbec netušíš, jak chytrou věc jsi teď řekla. Hodně lidí to nepozná a nepochopí nikdy.“
Princové jsou na draka… Slabomyslné představení uváděné včera u nás v divadle o falešných, přiblblých, ovšem všemi přijímaných, stereotypech o mužích, ženách a vztazích mezi nimi. Musela jsem se popasovat s pocitem, že to byly dvě hodiny pro mě ztraceného času, které mi nikdo nevrátí. A pak jsem na to přišla! Měla jsem to vidět, abych zjistila nebo si spíše potvrdila, že tuhle práci opravdu nechci dělat, a že pro mě skutečně není ani řešením získat práci v jiném divadle. Kruh se uzavřel. Pak přišel noční strach. Strach z budoucnosti. Ale ráno jsem dopsala dopis, absolvovala trénink, a ten strach se rozplynul, i tím co jsme si s Trenérem řekli…
Docela často se setkávám s tím, že někdo není přijat kolektivem. Směrem k mé osobě se mě to vlastně nikdy nedotýkalo, o to víc se mě to dotýká u druhých. A jsme zase u toho srovnávání a posuzování. Lidé jsou krutí a dokážou vytvořit druhému mindrák i z překrásné věci, třeba z velkých očí “přes celou hlavu”. Já byla takové „dítě lesů“. Samota mi vyhovovala. A přestože mám dnes poměrně dost přátel, samotu potřebuju. Hodně mých přátel se s nepřijetím v kolektivu potýkalo. V podstatě všechny Najády. Dneska je to dělá silnější.
A teď se konečně dostávám k Tvému poslednímu dopisu.
Neumím vysvětlit, proč se nám dějí věci, které se nám dějí (např. Elton John), ale za poslední dny jsem nějak přestala věřit na náhodu. Jako bych se rozhodla žít úplně jinak; nezůstávám v tom, v čem se necítím dobře, otevírá mi to nové možnosti, některé věci mi jdou líp. Říkala jsem tohle i Trenérovi a myslela jsem to hrozně opravdově, nebyla v tom křeč a najednou tu byla, přímo mezi námi – SHODA!
Jako bych vysílala na jiných vlnách a ony jsou nějaké lepší, silnější, mají větší dosah. :)
Podnikání… To je velice přitažlivé téma. Mít něco vlastního, dát tomu svou duši… Jednou bych se k nějakému podnikání chtěla dostat. Zatím se ocitám ve stavu plánování, zvažování možností, uvědomování si toho, co by mi za to stálo. V podnikání spatřuju velkou svobodu, ale zároveň to nejde bez lásky a vysokého nasazení. Museli jste mít s bráchou hodně odvahy. Zkušenost, kterou jste udělali, je jistě nedocenitelná. Myslím, že takhle končí hodně ideálů – únavou z věčného boje s časem a penězi. Co vlastně vedlo bráchu k tomu odjezdu za oceán?
Včerejší „Setkání“… Ve spojení s tím seriálem z rána… Jakoby vesmír říkal: Tohle je nová šance, nenech si ji zkazit, protože se bojíš. Naše cesty se symbolicky překřížily. Jsi živá, reálná. Nejsi jen text z internetu. Už jsem s Tebou vlastně reálné “setkání” zažila, přes telefon, ale ty pocity se diametrálně lišily, a já to vytěsnila do irreálna. Byly jsme spolu na jednom místě a zároveň nebyly.
Samson se má skvěle. To on mi řekl, že bychom konečně měli napsat ten dopis, protože se na něj těšíš, a čím dříve ho napíšeme, tím dříve dostaneme odpověď. A nechce jít do knihovny, i když ví, že tam potřebuju a že už tam mám pokutu. Prý tam půjdeme až zítra.
Měla jsem pro sebe udělat něco hezkého… Stalo se. Hodinou s Trenérem jsem si dala moc krásnou věc! Naději!
Jsi na řadě. Teď pro sebe udělej něco hezkého Ty. :)
Králíček, ta První
54. dopis