Když jsem se dnes chystala do práce, opakovaně jsem si pustila písničku I Want Love od Eltona Johna! A teď mi to zkus vysvětlit!
Všechno mi to napiš. Všechno mě totiž moc zajímá. Na co ses dívala při snídani, o čem bylo představení, které jsi včera viděla…
Návrh přestat se omlouvat ráda přijímám. Víme, že se jedna o druhou zajímáme, stejně tak víme, že máme obě přes den různé pracovní (Ty i mimopracovní – trénink) aktivity.
To, co jsi napsala o dědovi, se mi moc líbí. Zní to tak blaženě, láskyplně.
Já jsem o prarodiče ze strany mámy přišla, když mi bylo asi deset. Sice si je pamatuju, jezdili jsme k nim na prázdniny, ale už je to tak dávno! Babička byla učitelka. Před spaním nám čítávala pohádky. Když si na tohle vzpomenu, vybaví se mi její obraz a slyším její hlas, jak čte tu pohádku a říká: „Osobo, neviděla jste tudy jít děti?“ Hlavně to „osobo“, to znělo tak hrozivě, strašidelně, napínavě. :-)
Naše podnikání s bráchou. :-) Jednou přišel s tím, že je možné převzít – koupit zavedený bar v Ocelovicích, jestli bych s ním do toho šla. Oba absolutně bez zkušeností, ale byla to jedinečná výzva, tak jsme o tom moc dlouho nepřemýšleli a řekli jsme si, že jo. V té době jsme oba studovali, oba jsme měli brigádu ve stejné firmě, plus já jsem k tomu pracovala v Barevné magii. Všechno jsme se naučili za chodu. Byla to hodně velká škola. Skončili jsme proto, že už jsme byli hodně unavení a byl to neustálý boj s časem a penězi. Bar jsme prodali. To je zestručněný příběh. Teď už bych si takové podnikání mnohem víc rozmýšlela, vzhledem ke zkušenostem, které mám.
Teď už Tvému pojetí detailu rozumím maličko víc, ale potřebuju se nad tím ještě zamyslet a zkusit si to nějak konkretizovat.
Já jsem důvěřivá i nedůvěřivá. Buď nevěřím skoro vůbec a dlouho si držím distanc nebo věřím hned s vědomím toho, že riskuju, ale neumím to udělat jinak. Je to asi hodně intuitivní záležitost. Kolikrát jsem myslela na to, že bych v tomhle chtěla umět být nějak napůl. Nebýt moc blízko a zároveň nebýt moc daleko. Ale neumím to. Není to pro mě přirozené. Buď jsem blízko, otevřená, s důvěrou. Nebo jsem daleko, uzavřená, obezřetná.
Z jakého důvodu myslíš, že vesmír zařídil to včerejší setkání? Vím, že na větší setkání jsem rozhodně připravená nebyla. Ani dnes nejsem. :-) Ale znovu mě to vede k úvahám, které jsem měla ráno. Když v tom půjdu po svých pocitech, tak při představě, že bychom se poprvé měly setkat až po vydání Bílé vlajky, mám nějakou nespokojenost. Zatím to konkrétnější obrys nemá. Může se to změnit různým směrem. Ale fakt nad tím hodně přemýšlím.
Jak se má Samson? Nechal mi vzkaz, že bude pár dnů u Tebe, tak se zajímám, jak se mu daří.
Užij si dnes sluníčko a udělej pro sebe něco hezkého, Králíčku.
D., ta Druhá
53. dopis