Potřebuju dělat nějakou práci, ale nemůžu se na ni soustředit, vlastně ani začít, dokud Ti nenapíšu alespoň stručný dopis.
Ještě pořád jsem zasažená tím, co se dnes stalo. Napadá mě, jak by to asi bylo, kdybych se do auta podívala, poznala Tě… Jak by to bylo potom?
Další moje neodbytné úvahy jsou o Bílé vlajce. Myslím si (a Ty si to můžeš myslet samozřejmě jinak), že se sběrem materiálu bude konec ve chvíli, kdy dojde k osobnímu setkání. Z jednoho prostého důvodu. Výrazně se změní pole. Změní se pohled jedné na druhou. Změní se nastavení naší komunikace a mnoho dalšího. Nebude to konec. To rozhodně ne. Ale bude to už na další případné vydání pod jiným názvem, protože od toho dne začneme psát další příběh.
Tak. A teď jdu dělat, co potřebuju.
D., ta Druhá
51. dopis