12:33
Druhá: Ahoj První, děkuju za dopis. I když mám chuť na kafe, udělám si ho později, protože čím dřív odepíšu, tím dřív dostanu zase psaní nazpátek. Doufám. :-)
12:36
První: Ahoj Druhá, ani nevím, jak mám popsat ten úsměv, co to ve mně vyvolalo. Připadala jsi mi v tu chvíli jako dítě, které dává druhému svůj poslední bonbon a stačí mu, když mu ten druhý projeví náklonnost tak, že si s ním půjde hrát. Ono to takhle zní asi hloupě. :) Ale já to myslím pozitivně. Jen nevím, jak to líp popsat a nechce se mi jen napsat: to je hezké…
12:38
Druhá: Taky se tu culím. Půjdeš si se mnou hrát? :-)
12:39
První: Zatím to tak vypadá. :)
12:40
Druhá: Pískoviště nebo průlezky?
12:42
První: Těžké rozhodování… To stihneme obojí!
12:43
Druhá: Dobře, beru si žlutý kyblíček a modrou lopatičku, začnu stavět hrad.
12:46
První: A já se vrhnu na vodní příkop.
12:51
Druhá: Kolik už jsi vyhrabala?
12:52
První: Už mám skoro půlku. Základy si vyžadují důkladnost.
12:53
Druhá: Jsi šikovná, jen tak dál. ;-)
12:57
Druhá: Postavila jsem hradby. Posílám Ti je ke kolaudaci.
13:03
První: Schváleno! Umístila jsem do vodního příkopu krokodýla, snad je to v pořádku…
13:04
Druhá: Je to lidumil?
13:08
První: Jak se to vezme… Má čuch na lidi. A někteří mu nevoní…
13:09
Druhá: Nemám z něj úplně dobrý pocit. Mě má rád? :-) Ještě abych šla s bílou vlajkou i za krokodýlem… achjo… :-(
13:17
První: Tenhle krokodýl Tě má určitě rád, protože je náš a slouží k naší ochraně. My ho stvořily. Bílé vlajky pro krokodýla tedy rozhodně není potřeba.
13:21
Druhá: Tak to se mi výrazně ulevilo!!! Jak mu budeme říkat?
13:23
První: Zatím nevím. On se o to jméno přihlásí, až ho bude potřebovat. :)
Druhá: :-D
13:24
Druhá: Králíčku!
První: :)
13:25
Druhá: Čekala jsem spíš, že to bude takhle. :-P :-)
První: Já ty emotikony moc neumím používat… :)
13:26
Druhá: Nevadí, naučíš se. :-D
13:28
První: Když jsem dneska v autobusu psala ten dopis pro Tebe, tak jsem si ho pracovně pojmenovala Delilah. Ani nevím proč, ale spojila ses mi s písničkou od Toma Jonese. Jen to pořád nějak nechápu. Možná je to tou počáteční slabikou…
13:34
Druhá: Že by konečně nová přezdívka pro mě? Líbí se mi to. ;-)
13:37
První: Možná… :) Tu písničku jsem už strašně dlouho neslyšela, ale od dnešní noci se mi s Tebou spojila už několikrát… Tak na tom něco asi bude.
13:38
Druhá: Snad je to opravdu tou počáteční slabikou, protože jsem si přečetla text té písničky a …. ehm….chceš mě snad zabít? Od dnešní noci?
13:41
První: No právě, že mi ten text nekoresponduje se situací. Tu písničku mám ráda, zabít Tě nechci určitě, a když jsem si osvěžila text, tak mě to taky trochu překvapilo… Cestou z kina. Po dlouhém inspirativním hovoru s bratrancem na tramvajové zastávce. Tak jsem jela v té tramvaji, pořádně ani nevím kudy, hlavou mi procházelo všechno možné… I Ty…
13:42
Druhá: Tak to byla nějaká telepatie – říkejme tomu tak. :-) Taky ses mi včera večer objevovala v myšlenkách – často! Asi už po osmdesáté mě napadla otázka. Můžu se zeptat?
13:47
První: Ptej se. Já tady trochu zkoumala Dalilu.
13:48
Druhá: Řekla jsi někomu o tom, že si píšeme? Já jsem se svěřila jedné dobré kamarádce, která se mnou prožívá v podstatě všechny události mého života. A moc nám drží palce! :-)
13:53
První: Taky jsem se svěřila. Měla jsem z toho radost. Mám těch skutečně blízkých přátel víc. Říkáme si spolu hodně věcí už dlouho. Neříkám o čem si píšeme, mluvila jsem o pocitu, jaký z toho mám, o pozitivní energii, o nekonečných možnostech, o lásce k lidem, o životních lekcích… Přišlo jim to neuvěřitelné, ale možná to spustilo takovou vlnu příjemné otevřenosti, odvahy podniknout některé kroky…
13:54
První: Když jsem psala, že mám těch skutečných přátel víc, nemyslela jsem víc než Ty, prostě jen víc. Je to srozumitelné?
13:59
Druhá: Naprosto!
14:01
Druhá: Jestli už teď jsme inspirací pro okruh Tvých přátel, co teprve až vyjde naše kniha? :-)
14:04
První: No právě… Taky jsem na to myslela… Ještě je brzy to hodnotit a možná je to jen shoda náhod, ale minimálně jednu osobu to inspirovalo zcela jistě. Byla už dlouho nešťastná ze vztahových věcí a teď se jí dějou v této oblasti hezké věci, a když se zeptá, jsem schopná ji nějak dobře nasměrovat. Reakce jsou příjemně samozřejmé a odezva se koná.
14:06
Druhá: Je fajn, že my dvě to hodnotit nemusíme. To ať si zhodnotí pak každý sám, jestli mu náš příběh, my dvě, byl nebo je inspirací. A ještě jedna důležitá věc, která pro mě nesnese odkladu.
14:07
Druhá: Bude to možná jedna z těch méně příjemných, nevím…. Ale potřebuju ji napsat a mít v tom s Tebou jasno.
14:08
První: Ano…?
Druhá: Jsem s Princem v nějakém občasném kontaktu, jak to máš Ty, nevím. Co vím jistě – za mě – nemám v plánu se mu o mně a o Tobě zmiňovat. Zatím to cítím tak, že mu do toho vlastně nic není. Protože to není o něm, ale o Tobě a o mě.
14:11
První: Tak za tuhle zprávu moc děkuju. A myslím to vážně. I já jsem s Princem v kontaktu. Ani já mu o tom nechci zatím nic říkat. Naprosto souhlasím, je to o Tobě a o mně. S ním to nesouvisí. Nejsem s Tebou v kontaktu kvůli němu, ale kvůli nám dvěma.
14:12
Druhá: Věříš, že nebylo lehké to napsat?
První: Víc než věřím. Vím to! Chtěla jsem to udělat už stokrát, jen jsem si nebyla jistá reakcí.
Druhá: Chtěla sis „ověřit“ to stejné?
14:15
První: Vím, kde jsem já. Můžu jen tušit, kde jsi Ty. – Nechtěla jsem si to „ověřit“, chtěla jsem, abys věděla, že spolu my dva mluvíme.
14:16
První: Možná to bude znít divně, ale měla jsem pocit, že dokud to nebudeš vědět, tak se nechovám úplně správně. Vlastně jsem jen čekala, až se zeptáš…
Druhá: …aha… teď jsem nějak zaskočená.
14:17
První: Nejsem si jistá, jestli to vyjadřuju správně…
14:18
Druhá: Pro ty vzadu ještě jednou, prosím. :-)
14:21
První: Nejde o to, že bych dělala něco, co bych považovala za špatné. Přesto mi přišlo nějak důležité to říct. Nevím, jak to máš Ty. Ale já už mám některé věci odžité. Dovoluje mi to být s Princem v přátelském vztahu. Nechci úplně mluvit o něm bez něj… Asi jde taky o to, jak to máš teď Ty směrem k němu… Ale teď se snažím věřit, že on nebyl tím spouštěčem ke komunikaci…
14:25
Druhá: Jistěže nebyl!
14:26
První: Přišlo by mi to škoda… A líto…
14:28
Druhá: Ježiši!!! Co to tady teď vzniklo??? Taková banální otázka s informací – nechci o tom Princovi říkat, protože to není o něm. A teď mám pocit, že jsem Tebou podezřívána, že si celou dobu jenom na něco hraju a můj úmysl je… vlastně ani nevím jaký!
14:30
První: Nejsi v podezření. Nechci přijít o krokodýla! :)
14:31
Druhá: Taky nechci přijít o krokodýla…. ale dotklo se mě to zpochybnění. Dotklo se mě to proto, že Ti tady ze sebe dávám to nejlepší a nejčistší, co jde druhému dát.
14:34
První: Snad jsem na chviličku zaváhala, protože už se nechci vracet, už nechci zpátky do toho nesmyslného trojúhelníku, který Princ kdysi dávno vytvořil… Moc se Ti omlouvám, snad mi odpustíš lehké zakolísání, které bylo způsobeno stejnou věcí, dávám Ti taky už přes týden to nejlepší a nejčistší… Snad mou omluvu přijmeš…
14:44
Druhá: Přijímám. Rozumím tomu, co jsi napsala.
14:48
První: Děkujeme. Já i krokodýl. :)
14:49
Druhá: Vy totiž chcete, abych si vás nechala, že jo?
14:51
První: No právě! Teď jsem chtěla napsat, že ve třech se to lépe táhne a rozesmála jsem sama sebe. :)
14:56
Druhá: Zřejmě otázka úhlu pohledu a složení účastníků. :-D
První: Patrně. :)
15:31
Druhá: Promiň, ještě mám v sobě trochu hořkou pachuť z toho, co jsme si tady před chvílí vyměnily. A potřebuju Ti k tomu ještě napsat to, že mě naštvalo, že jsi čekala, až se zeptám. Potřebuju, abys to věděla.
15:38
První: Chápu. Ale není to tak jednoduché. Nenapsala jsem to úplně přesně. Nečekala jsem jen, až se zeptáš, ale zároveň hledala vhodnou příležitost, kdy to třeba říct. Pořád jsem zvažovala, jestli to je informace, která do té dosavadní komunikace patří, jestli a kdy je potřeba to psát. Ale díky za přímost.
15:40
Druhá: Neříkám, že je to tak jednoduché. Je to pohled z mojí pozice a o všemožném zvažování jsem nevěděla. Pochopím leccos, tak se příště, prosím, neboj, nebo se to nesnaž vymyslet za mě – co já na to, jaká bude asi reakce a tak. Já to taky zkouším směrem k Tobě. Ptát se i na těžké věci. Nebo ne úplně příjemné.
15:43
První: Budu si to pamatovat. Když budu mít pocit, že bych měla něco říct nebo se na něco zeptat, udělám to. Jako Váha zvažuju, někdy až příliš. Někdy mi trvá dlouho, než dojdu k rozhodnutí.
15:50
Druhá: Udělej to! Máš moji plnou podporu!
IX. chat