Dobré ráno, Druhá,
původně jsem si myslela, že se do psaní mailu pustím ještě v noci – pokud to tak můžu říct, tak jsem se na to těšila -, ale včerejší den byl nakonec trochu náročnější, než jsem plánovala.
Naše komunikace je skutečně i pro mě velmi zvláštní. A ano, je až s podivem, k jakým shodám dochází. Do teď jsme žily v jakýchsi domněnkách o té druhé a tyto domněnky byly, nutno podotknout, silně ovlivněny již zmíněným afektem. Ráda bych i nadále pracovala na tom, abychom naši komunikaci stabilizovaly a kdo ví, setkání, zdá se, není vůbec vyloučené. Také se mi zdá, že jsi přesně typ člověka, se kterým bych mohla i mlčet a přesto by mlčení nebylo prázdné.
Rozvíjení hříšné myšlenky. Jako by nebylo náhodou, že se zajímám o věci, s nimiž máš Ty velké zkušenosti, že jsi studovala obor, který mě vždycky fascinoval, přestože jsem se neustále stáčela směrem k divadlu. Mělo to tak být. Stejně jako teď má být, že se vracím ke svým prvotním zájmům a plánům.
Současná práce mi umožňuje do značné míry flexibilní pracovní dobu, toho se budu velice těžko vzdávat. Chtěla bych si tuto volnost zachovat i nadále, třeba se mi to podaří. Proto si můžu dovolit dát si trénink i přes den.
Dneska večer jedu vlakem na jeden den na oslavu kamarádových narozenin, vlastně se mi tam moc nechce. Ale zároveň ho nechci zklamat, zvlášť když to několik lidí už udělalo. Vím, to nezní zrovna svobodně… :) Ale pořád tu existuje možnost, že to bude fajn.
Moc se mi líbí, co jsi psala o pocitech a myšlenkách. Jak často se setkávám při otázce “Jak se máš?” s tím, co jsi popsala. Ty ses zasloužila o to, aby si to Tvůj známý uvědomil a určitě mu to něco přineslo. Což mě přivádí k otázce: “Jak se dnes máš Ty, Druhá?” :)
Předčasný úprk ze zaměstnání na tajňačku… To zní ale hodně zajímavě! :)
První
28. dopis