Díky za podporu ohledně Umění praktického dobra. Musím říct, že jsi že jsi na výčitku po telefonu odpověděla skvěle. Já vedu takové hovory hlavně s Vévodkyní, ona je v naší rodině největší “citový vyděrač”. Celý život razí teorii, že my, i vzhledem k jejímu věku, jsme povinni se ozývat jí jako první. To právě ona rodinu tak trochu zaklela. :) Vždycky jí říkám, že jakýkoliv vztah je “reciproce”. Když někoho chci vidět, tak mu dám vědět a nečekám, až se ozve sám a ještě mu to vyčtu. Reakce z Tvého telefonátu mi to právě trochu připomíná…
S tím, že zamilovanost můžu prožívat kdykoliv, jsi mě uklidnila. :) Jo, s tím kafem jsem to nezvládla. Bylo to po tréninku a překvapil mě nepřipravenou. Tak teď doufám, že třeba dostanu druhou šanci, o kterou se asi budu muset postarat. Ta třetí možnost se mi líbí: jestli se ještě chce víc poznávat jako trenér a svěřenkyně. Říkám si, že počkám na Zemi Nezemi. Jiné prostředí, nové možnosti i příležitosti.
Těším se na další lekce. :)
Co o Tobě vím… Něco ano, ale asi málo… Vím, že máš vystudované Lidské bytí, to mě zajímá… Vím, že jsi pracovala v Barevné magii, to mě taky zajímá. Vím, že jsi to v životě asi neměla moc jednoduché… Jinak toho o Tobě moc nevím, takže mě zajímá všechno. Ty o mně víš určitě víc věcí. Ale myslím, že Tvůj obrázek o mně může být dost zkreslený.
Víš, kde bydlím, chtěla jsi to někdy nějak zužitkovat?
První
22. dopis