Jen se pochval. Zvládnout Umění praktického dobra – na to nemá každý. A je fajn “slyšet”, že se posouváš a děláš významné pokroky. Manipulační sítě – zrovna včera se mi stala taková věc. Po zvednutí telefonu se na druhé straně ozvalo: “No ty se taky ozveš?”. Odpověděla jsem: “Já si ale nevolám pro výčitku.”. Dostalo se mi omluvy a já jsem ze sebe měla dobrý pocit, že jsem se na to “nechytla”.
To jsi to kafe pěkně zamotala, poslyš. :-) Moc se nedivím, že žádná další iniciativa od něj nepřišla. Já bych tomu asi na jeho místě rozuměla nějak takhle – aha, tak frajerka se ani nenamáhá přijít včas, věnuje se jinému, tak to z její strany nebude tak žhavé. Třeba. Jen moje fantazie.
Nějaké tipy… hmmm… Co já bych zkusila:
- při/po dalším tréninku bych navrhla možnost setkání mimo hřiště, kde platí jiná pravidla
- mail/sms s jasným odkazem na to setkání a návrh na opravný termín
- otevřená otázka – jestli má ještě zájem o to bližší poznání jako trenér a svěřenkyně
Témata, chování, komunikace, koketování – to jsou až další lekce, jo? Hezky jedno po druhém. :-)
Jo, a prožívat to můžeš klidně v šedesáti, takže klid. :-)
Zpátky ke mě. :-) Co o mě vlastně víš? Předpokládám, že se k Tobě taky nějaké informace o mě dostaly, jedno jakými způsoby. Ale zajímá mě to. :-)
S novou prací jsem plně sžita, protože dělám to, co v té předchozí. S čím nejsem sžita, je finanční ohodnocení. Tuhle otázku budu řešit se svou nadřízenou příští týden v rámci hodnotícího pohovoru za první kvartál. Tak uvidíme, jak to dopadne.
Stěhovala jsem se na Smilov. Skoro dvacet pět let jsem žila v Ocelovicích. Rozhodnutí to nebylo jednoduché, ale dobře jsem zvážila všechna pro a proti a byla jsem si naprosto jistá, že dělám dobře. A za tím si pořád stojím.
Mimochodem, Tvou adresu znám. :-)
Druhá
21. dopis