“Máme to v rodině” bylo myšleno spíš tak, že se s podobným problémem potýká víc lidí v naší rodině, než že bych chtěla dědičnost používat jako alibi. A naprosto s Tebou souhlasím – můj život = můj boj. V poslední době jsem toho taky dost vybojovala a hodně mi v tom pomohl právě kurz Bílé magie. Absolvovat ho bylo velmi dobrým rozhodnutím, znovu se za něj musím pochválit. :) Můj život se tím hodně změnil. Začala jsem víc vnímat sebe a nenechám se už tolik vtahovat do různých manipulačních sítí. A hodně mi pomáhá i pravidelný sport. Udělala jsem řadu rozhodnutí, které bych třeba ještě před půl rokem neudělala.
Já to kafe neodmítla. Měli jsme se sejít v tamější restauraci. Nechtěla jsem vypadat chtivě, takže zatímco on už tam seděl, já ho zprvu neviděla. Strašně nerada někoho hledám v prostoru, kde je hodně lidí. Sedla jsem si a čekala, až on najde mě. Shodou okolností si mě tam však našel jeden známý, který tam taky pracuje taky jako trenér. Můj Trenér mě skutečně začal hledat a našel nás v družném hovoru. Omluvila jsem se tedy svému dočasnému společníkovi a vydala se naplnit původní plán. Následovalo velice pěkné a otevřené povídání a pak už nic. No, já vím, úplně špatně to bylo.
Co se týče vhodných projevů, snad jsem to ani nemyslela jako žádost o tipy… Ale když už o tom píšeš, tak mě napadá, proč ne… Já jsem v tomto ohledu prostě kopyto. Dokážu volně komunikovat s kýmkoliv o čemkoliv, ale jak jsem příliš zainteresovaná, přichází temno. :)
Jak obyčejně dokážu slušně “číst” v lidech, tak jsem v těchto chvílích úplně nemožná, dělám úplně blbé věci, říkám špatné věty, nedokážu se uvolnit a rozhodně v mém jednání nelze nalézt jakoukoliv náklonnost. Mohlo to být úplně obyčejné kafe, které on doprovodil slovy, že jako trenér a svěřenkyně bychom se měli lépe poznat, jenže v té době už jsme spolu trénovali tři měsíce. Jo, a to je přesně ten stav, kdy si říkám: jak jsi stará?! – neměla jsem tohle prožívat v patnácti?
Ale zpátky k Tobě. Jak ses sžila s novou prací? A kam jsi se stěhovala? Vím, že jsi bydlela v Ocelovicích… Už tam nebydlíš?
První
20. dopis