Představuju si, jestli bych to udělala stejně. Asi ne. Za poslední roky jsem se naučila svoje tělo dobře poslouchat. Umím rozpoznat lecjaké signály, které mi dává a ty se snažím respektovat. I s tvrdostí vůči sobě jsem udělala díky výcviku velký kus práce. V různých situacích mi pomáhá použít optiku – chtěla bych tohle po někom druhém?
Že ve vás (v Tobě a sestře) táta zanechal tvrdost vůči sobě – z toho mi je vážně smutno. Nějak mi to vadí. Ale to není o Tobě. Spíš mi to rezonuje s tématem mého rodinného zázemí a těch věcí kolem. A tak na mě padl smutek.
Jde snad zapomenout umění zamilovat se?
Pro sex na jednu noc taky nejsem stvořená. Kolikrát už jsem z podobných “her” vycouvala. Typickým způsobem pro raka.
Nevím, jestli je blbý být zamilovaná do chlapa, kterého si platíš jako trenéra. Proč je to blbý? Protože se to nemá? Ten ženatý patří mezi naše klienty a nadřízená by mi to taky neschválila, ale co už. Blbý mi to rozhodně nepřišlo. Blbý to teprve bude, pokud se nám nepodaří nastavit komunikaci pro čistě pracovní věci a ty soukromé od toho oddělit. :-) Ale sázím na své i jeho komunikační dovednosti a jistou vyzrálost a ve výsledku v tom nevidím problém. Budiž Ti to inspirací. :-)
Já se chovám úplně opačně. Když se mi někdo líbí, dám to najevo celkem nepokrytě, ať vím co nejdřív, na čem jsem. Zjednodušeně řečeno, samozřejmě. :-) Jak se ti chlapi mají dozvědět, že se Ti líbí, když je téměř ignoruješ? :-)
Chodíváte si třeba potom někam sednout? Nebo je to jen trénink a mimo to žádný kontakt? Každopádně Země nezemě teď zní ještě líp než předtím.
Zamilovanost přináší zranitelnost. Důležitá věc, kterou jsem se naučila taky na výcviku – lidský kontakt není bez zranění. Je to nemožné. Je fajn mít to na vědomí. Ještě bych k tomu přidala jednoho jednorožce – víra, že Tě druhý nechce úmyslně zranit.
Tvá touha dělat lidi šťastné… Víš proč to tak máš? K čemu je to Tobě? Ptám se tak hloupě proto, že když si to představím – něco podobného jsem měla dřív. Pak jsem přišla na pravé důvody svého jednání a tenhle přístup se u mě hodně změnil. (Snad jsem teď srozumitelná.)
Nová práce, nové bydlení… Hodně velkých a zásadních změn v krátkém časovém období (bylo jich ještě víc), se kterými nebylo lehké vypořádat se s patřičnou noblesou. Ale teď už to vnímám líp, změnám přivykám a hledám pro sebe pozitiva – jak jinak. :-)
Druhá
17. dopis