Na práci v Bílé magii se moc těším. Doufám, že to zvládnu a začnu fungovat jako právoplatný člen týmu. A díky za nabídku. Vůbec nevylučuju, že se na Tebe obrátím.
To je super, že umíš na bruslích. Mám v plánu se to naučit. Možná začnu už v květnu. V zájmu poznávání nových věcí jsem se přihlásila na týdenní soustředění odbíjené v Zemi Nezemi, tak možná začnu tam.
Zdravotní omezení… Nevím, jaká máš Ty, ale já mám za sebou operace nohy. Rozhodla jsem se, že se tím nebudu limitovat. Samozřejmě ale záleží i na tom, s jakým druhem zdravotního omezení se vyrovnáváš.
Doporučuju rest na vysoké dokončit dřív, než bude pozdě. Pak by Tě to mohlo mrzet. Historie času a prostoru je hodně o psaní, ještě víc o čtení. A pak se jednou stane, že vlastně nevíš, proč studuješ Historii času a prostoru. Jdeš do knihovny, táhneš spoustu knih, ale ani jedna se netýká oboru, který studuješ. Tak zjistíš, že něco není v pořádku a rozhodneš se změnit svůj život, i když už Ti není dvacet, tj. nejsi ve věku, kdy začátek studia na vysoké škole je jaksi patřičný.
Taky si říkám, že všechno se děje z nějakého důvodu a původně špatná věc se po nějakém čase nemusí vůbec jevit jako špatná, ale naopak prospěšná. Jen se tomu často těžko věří.
Oznámení… :) Jak jsem psala – já a vztahy – to je kapitola sama pro sebe. Dejme tomu, že jsem někoho potkala… Nestává se mi moc často, aby mě někdo zaujal, popravdě, stává se mi to opravdu málo. Když se mi to stane, tak většinou vysílám opačné signály. Stojím teď před rozhodnutím něco říct a riskovat negativní reakci, nebo si to nechat pro sebe a riskovat, že mě to jednou bude mrzet. Ani nevím, co od toho čekám… Nevím…
Tohle asi vypadá zmateně…
První
10. dopis