Vždycky jsem se chtěla vyhnout stereotypní práci. Zatím jsem měla štěstí. “Divadlo je živý organismus.” Pracovat musíme a někdy víc, než by se nám líbilo, v Maškarádě byla soustavná práce tak nějak samozřejmostí. Výborná škola – náročný šéf, náročné prostředí, zároveň práce, v níž jsme spatřovali smysl.
Až teď si uvědomuju, kolik věcí mi uteklo, včetně nedokončené vysoké školy. A tak žiju novým životním plánem. Absolvovala jsem půlroční kurz Bílé magie. Je to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala.
Odbíjené už bych se nechtěla vzdát. Sport má tu výhodu, že při něm nemyslím na nic jiného, soustředím se jen na hru.
A vymýšlím, jak se uživit a zároveň si konečně udělat vysokou, lehce za zenitem…
K některým kapitolám se skutečně nemusíme vracet. Není to potřeba.
Je to zvláštní, i Ty mě upřímně zajímáš. Koukám, že řešíš dost podobné věci jako já. Hezky řečeno: “jak být v souladu s představou, jak bych chtěla být”. To je totiž úplně přesné. Potkala jsem nedávno někoho, kdo o tom přemýšlí stejně jako my. Jemu se to v zásadě daří, nebojí se a má práci, která mu umožňuje žít život, jaký chce žít.
Díky za omluvu. Chápu, myslím, přesně, co se v Tobě muselo odehrávat. Chápu ten vztek, bezmoc, strach, lítost. Měla jsem to stejně. Jsi možná impulzivnější než já, ale to neznamená, že jsem některé věci nechtěla udělat taky a že jsem si některé věci nemyslela. Myslím, že není potřeba, abychom se jedna druhé stále omlouvaly.
Už teď mám pocit, že jsi mi vlastně zpříjemnila týden.
Navrhuji, nechme to plynout a uvidíme…
První
6. dopis