Měřit čas na sezony – to se mi docela líbí. Já měřím čas od pondělí do pátku, z práce do práce. Není to nijak zvlášť originální.
Předpoklad je správný, něco přeci jen vím. :-) Konec konců, nejednou mě tak k vám zvala Tvá tehdejší kolegyně. Ale to je kapitola, ke které opravdu nemám chuť se vracet.
Ekonomické nároky života v civilizaci – můj denní chléb. Po přestěhování se do velkého města je to pro mě docela aktuální téma. Taky hledám způsob, jak být. Jak být a být přitom v souladu s představou, jak bych chtěla být.
Není potřeba se omlouvat. Není to moc informací (jsem zvyklá na větší množství) a pak mě vlastně upřímně zajímá, jak se máš.
Nesčetněkrát jsem Tě chtěla kontaktovat prostřednictvím dopisu, ale pak jsem si to vždycky z nějakého důvodu rozmyslela. A v době, kdy mi i dopis přišel málo, jsem Ti zavolala, za což se Ti ještě jednou dodatečně omlouvám. Byť jsem se omluvila už tehdy. Měla jsem temno před očima a tak hrozivej vztek…
Není novinkou, že čas rány hojí. Jen vědět, kolik času je na které zranění potřeba. To by bylo fajn…
Druhá
5. dopis