První se s Princem poznala na střední škole. Chodili do paralelních tříd. Potkávali se na chodbách, na školních akcích. Trvalo více než rok, než si k sobě našli cestu, než se začal jednoho zasněženého dne psát začátek jejich dlouholetého vztahu. Princ byl pro První velikou láskou. Láskou s velkým L. Chtěla pro něj být tou nejlepší přítelkyní, tou nejlepší partnerkou.
Druhá poznala Prince ještě jako dítě. Chodili na stejnou základní školu, ale on o dva roky výš. Tajně ho milovala svou čistou dětskou láskou. Pro něj byla jen malá holka. Uběhlo asi patnáct let, když Druhá znovu potkala Prince a všechny city v jejím srdci se probudily. Šli na kávu, povídali si a začali spolu chodit a prožívat vztah.
První a Princ spolu žili v jejím malém bytě. Byl to opravdový dospělý vztah, s veškerou zodpovědností i závazky. Snídávali na terase, chovali domácí mazlíčky, navštěvovali rodiče… Jednou v létě řekl Princ, že pojede s kamarády na dovolenou. S První vlastně nikdy na dovolenou nejel. Byla to předzvěst konce jejich velké lásky.
Když spolu Druhá a Princ začali chodit, hodně často mluvil o První, o své předešlé přítelkyni. Vyprávěl, jaká je, co všechno a jak spolu dělali, jak trávili čas, jak umí vařit, jaké mají společné zážitky… Druhé to bylo nepříjemné, proto ho požádala, aby o První tolik nemluvil. Mluvit o ní přestal. Ale nepřestal ji milovat.
Princ svým odchodem První zlomil srdce. Tolik ho milovala. Tolik, že několik dní nedokázala vyjít ven z bytu. Moc jí chyběl. Nerozuměla tomu. Vždyť byla tou nejlepší přítelkyní, jakou dokázala být. Vždyť se jich okolí často ptalo, kdy budou mít svatbu. Tak proč odešel?
Princ miloval První. Oficiální vztah měl s Druhou. Možná Druhou taky miloval. Trápili se všichni tři. Druhá tím, že není dost dobrá, protože kdyby byla, přece by ji Princ miloval a neutíkal k První nejen v myšlenkách. První tím, že se Princ snaží tak nějak vrátit, jednou nohou, ale není u ní plně. A Princ? Ten se určitě trápil taky. Jen je otázkou, jestli špatným svědomím nebo něčím jiným.
Druhá se cítila pod psa. Stažený žaludek, roztřesené ruce. Věděla, že se něco děje. Princ za ní nechtěl přijet. Domluvil se na návštěvě kamaráda, který bydlí na opačném konci města. Druhé vždycky pomáhalo být v pohybu. Sedla do auta a jela městem. Uviděla jeho auto zaparkované u restaurace nedaleko místa, kde bydlí První. Sebrala veškerou odvahu, kterou v sobě našla a vstoupila do restaurace. Seděli tam. Princ a První.
Roztočená spirála lží nabírala na obrátkách. Princ to hrál na dvě strany. První říkal, že se s Druhou rozešel. Druhé říkal, že s První vše ukončil. Rozděloval čas a energii mezi dvě ženy. Ty dvě ženy, První a Druhá, spolu začaly vést boj, válku. Každá z nich věřila Princovi, že mluví pravdu. Vždyť teď už přece nemá co ztratit, všechno se provalilo! Ale spirála se prohlubovala. Princ ji prohluboval. Dokázal mistrně udržovat naději v obou dvou, v každé zvlášť, že od teď už budou jen oni dva. Ne oni tři. Nebylo to tak.
Trvalo to měsíce, možná vlastně roky, než První i Druhá vzaly osud do svých rukou a vztah s Princem ukončily. Každá za sebe.
Něco dalšího se ale dělo pod povrchem všeho. Druhé se začaly o První zdát sny. V těch snech byl i Princ. Ale nebylo to o něm. Bylo to o První. Opakovaně. Druhá tomu nerozuměla a nebyla si vůbec jistá, jestli má První kontaktovat. Kdyby ano, tak co jí proboha řekne? Jednoho dne se nakonec rozhodla, že to zkusí. Toto je náš příběh.